Keramika je obecný název pro výrobky zhotovené vypalováním keramických směsí.

Jejich hlavními složkami jsou kaolíny, jíly a hlíny a dále pomocné suroviny zvané taviva a ostřiva. Kaolín je technický název pro zeminu tvořenou jemnými částicemi různých zvětralých minerálů.


Jíly jsou zeminy obsahující více než 50% tzv. jíloviny tvořené částicemi kaolínu a jinými minerály menšími než 0,002mm. Hlíny jsou zeminy obsahující 30 až 50% jíloviny a dále humus, křemičitany, hydroxidy železa, zvětralé horniny apod. Taviva(živec, vápenec aj.) jsou látky, které mimo jiné snižují vypalovací teplotu. Ostřiva(křemenný písek, šamot aj.) jsou látky které mimo jiné snižují smršťování a trhání výrobků při jejich vypalování.

Výroba keramických předmětů je založena na skutečnosti, že keramické směsi mají po prohnětení s vodou plastické vlastnosti, v tom stavu je lze tvarovat, ale vypalováním při teplotách 800 až 1500C plastické vlastnosti ztrácejí a mění se v trvale tvrdou látku zvanou střep.

Vlastnosti keramických výrobků jsou závislé nejen na složení výchozích keramických směsí, ale také na teplotě vypalování a způsobu zpracování. A tak jednotlivé druhy
keramiky pojmenováváme zvláštními názvy – kamenina, průlinčina, porcelán i jinými názvy.

Z hlín, které patří k nejméně hodnotným keramickým surovinám, se vyrábějí vypalováním při teplotě 800 až 1000C cihly, střešní tašky a jiné stavební materiály. Z jílů nebo méně hodnotného kaolinu, živce a křemene se vypalováním při teplotě okolo 1300C vyrábí buď obyčejná kamenina s šedým nebo hnědým střepem (potrubí, dlaždice), nebo jemná kamenina a průlinčina s bílým střepem (talíře, umyvadla, kachlíky, sošky). Nejhodnotnější keramickým výrobkem je porcelán .

Porcelán se vyrábí z porcelánové hmoty, která obsahuje průměrně 50 % nejčistšího kaolínu, 25 % křemenného písku a 25 % živce. Nejznámějším českým porcelánem je cibulový porcelán. Jako věrná napodobenina je k dostání Henrieta. Liší se od sebe jen drobnostmi.