Český vědec, profesor fyzikální chemie na pražské univerzitě a ředitel Po-larografického ústavu, založeného roku 1950. První český občan, jemuž byla roku 1959 udělena Nobelova cena. Dostalo se mu ji za vynález polarografie a konstrukci polarografu.


Narodil se v Praze 20. 12. 1890 v rodině univerzitního profesora, v Praze také 27. 3. 1967 zemřel.

Roku 1901 začal Heyrovský studovat na akademickém gymnáziu, od roku 1910 studoval na University College v Anglii fyzikální chemii. Roku 1919 se stal asistentem B. Braunera v Chemickém ústavu Univerzity Karlovy, později získal hodnost soukromého docenta a nadále se věnoval pedagogické a vědecké činnosti.

Polarografie zasáhla do mnoha vědeckých i praktických oborů (metalur-gie, chemického průmyslu, farmacie, lékařství, potravinářství, mineralogie, ag-rotechniky atd) jako rychlá, spolehlivá, hospodárná a elegantní analytická meto-da, umožňující určit, o jakou látku se jedná i její množství ve vzorku.

Podstatou polarografie je měření závislosti intenzity procházejícího prou-du na vloženém napětí podle tzv. polarografické křivky. Na povrchu rtuťové elektrody se látky obsažené v roztoku oxidují nebo redukují. Při těchto dějích se objevují na polarografických křivkách typické vlny, jejichž „výška“ (amplituda) udává koncentraci rozpuštěné látky, podléhající některému z jmenovaných che-mických pochodů, hodnota napětí při vzniku vlny pak druh této látky.

Pro běžné analýzy i dlouhodobé a nepřetržité rozbory sestrojil Jaroslav Heyrovský spolu se svým japonským žákem M. Shikatou roku 1924 polarograf, kde je k základnímu přístroji připojen liniový zapisovač, registrující změny ve složení zkoumaného roztoku.

Mnohé zahraniční akademie jej poctily členstvím, byl čestným doktorem několika univerzit a technických škol.

Základními Heyrovského díly jsou: Použití polarografické metody v praktické chemii (1933), Anorganická chemie (spolu s E. Votočkem, 4. vydání 1945), Úvod do praktickej polarografie (s P. Zumanem 1950), Oscilografická polarografie (s J. Forejtem 1953), Základy polarografie (1963) a množství po-jednání a sdělení v našich i zahraničních odborných časopisech.