Marie Curieová-Sklodowská

Marie Curieová-Sklodowská byla francouzská fyzička a chemička polského původu. Narodila se 7. 11. 1867 ve Varšavě v rodině gymnaziálního profesora fyziky a matematiky.


Matka, rovnež učitelka, zemřela na tuberkulózu, když bylo Marii 10 let. Marie byla nejmladší z pěti sourozenců; měla tři sestry, z nichž nejstarší zemřela v mladém věku na tyfus, a bratra. Varšava však byla v době Mariina mládí součástí ruské říše, bylo to krátce po krvavém potlačení polského povstání a Poláci tehdy težce nesli nenáviděný carský útlak, který doléhal i na rodinu Sklodowských. Ženy také nemohly studovat na domácích univerzitách, a tak se Marie po krátkém působení jako domácí učitelka vydala do Paríže na věhlasnou Sorbonnu. Její milovaná fyzika ji svedla dohromady i s budoucím manželem Pierrem Curriem, profesorem na Škole průmyslové fyziky a chemie. Curie, tehdy jednadvacetiletý, měl již za sebou významné fyzikální objevy. Krátce poté, co se Marie a Pierre v roce 1895 vzali, oznámil Becquerel svůj objev neviditelných paprsků vyzařovaných sloučeninami uranu. Pro Marii Curieovou to byla životní výzva a její manžel se spolu s ní též plně věnoval výzkumu radioaktivity. Marie Curieová dospěla k závěru, že v uranových rudách musejí existovat další neznámé silně radioaktivní chemické prvky. Historie objevu těchto prvků, tedy polonia v roce 1898 a radia v roce 1902, se stala již legendou. Oba vědci pracovali do úmoru po dlouhé čtyři roky v nevyhovujícím prostředí rozlehlé kůlny na Lohmondove ulici a zpracovali přes deset tun smolince z jáchymovských dolů v čechách, než se jim podařilo izolovat první gram radia. Radium a další radioizotopy našly rozsáhlé uplatnění v lékařství i technice, ale práce s nimi se ukázala i velmi nebezpečnou. Dne 19. dubna 1906 postihla Marii životní tragedie; při pouliční nehodě zahynul její manžel Pierre. Křehká žena však v sobě našla energii pokračovat ve vědecké práci, vychovat dvě dcery, bojovat s nemocemi ledvin a šedým zákalem s hrozbou oslepnutí, ale také s lidskou závistí a pomluvami. Byla sice jmenována profesorkou parížské Sorbonny, ale nikdy se nestala členkou Akademie. Za první světové války se dala plně do služeb své vlasti, jezdila s pojízdnou rentgenovou laboratoří po frontových liniích a zachraňovala životy raněných. Po Becquerelově objevu záření uranových solí zjistila, že toto záření je vlastností atomu uranu a že jej vysílá i thorium. Tento jev nazvala radioaktivitou a příslušné látky radioaktivními. V roce 1898 spolu s manželem objevila polonium. V roce 1903 dokázala existenci radia a popsala ho. Od roku 1914 byla ředitelkou Ústavu radia - pavilonu Currie, kde zdokonalila kvantitativní metodu radioaktivního záření a založila novou vědní oblast - radiochemii. Na počest této ženy, která předčila mnohé muže, nese chemický prvek o atomovém císle 96 jméno curium. Je s podivem, že její organizmus vystavený tolika rizikům jí umožnil dožít se 67 let, kdy zemřela (4. 7. 1934) ve švýcarském sanatoriu na zhoubnou anémii. Nedožila se už toho, kdy její neméně nadanná dcera Irena a zeť Fréderic Joliot-Curie převzali v roce 1935 Nobelovu cenu za objev umělé radioaktivity. Laskavý úděl ušetřil manžele Curierovi toho, že se nemuseli dožít dne, kdy první atomová bomba, vyvinutá z jejich životního díla, zničila nepředstavitelný počet lidských životů. Einstein o ní řekl: "Paní Curieová je ze všech slavných osobností jediná, kterou nezkazila sláva". Marie Curie - Sklodowská, byla jedna z nejslavnejších žen lidské historie, představuje symbol pracovitosti, vědecké poctivosti, obětavosti a ušlechtilosti.
Zdroje: Paní Curieová; napsala: Eva Curieová, vydala Mladá fronta, nakladatelství ČSM jako svou 1466. publikaci. Edice Kapka, svazek 22. Laureáti Nobelovi ceny za chemii, Alda 1998, Olomouc. Lidé, kteří změnili svět, Mladá fronta a.s., 1996- první vydání, vytiskl Polygraf a.s. Prešov. Encyklopedický slovník, vydala Academia, nakladetelství Československé akademie věd, Praha 1981, vydání první.