Oko lze přirovnat k fotoaparátu.Přední část oka plní funkci čočky podobně jako skleněná čočka v přední části kamery.Čočka je zakřivená průhledná,která při průchodu světla láme paprsky.
Tmavá část uprostřed oka se nazývá zornice a řídí množství světla vstupujícího dovnitř oka.


Její funkci lze přirovnat k funkci clony,která je uložena za čočkami fotoaparátu-otevírá se a přivírá podle množství světla.Pozadí oka se nazývá sítnice a představuje film na který se obraz sledovaného předmětu zobrazí.
Proč mění zornice svoji velikost?
Duhovka řídí množství světla které pronikne zornicí.Při velké intenzitě osvětlení se duhovka stáhne.Zornice se značně zmenší,takže do oka může proniknout jen velmi málo světla.V šeru se duhovka uvolní a rozšíří a umožní zvětšení zornice.Ta pak propustí do oka více světla.Zornice se zvětšuje i při prožívání silných emocí,jakými jsou například láska nebo strach.
Jak oko pracuje?
Oko je samozřejmě mnohem složitější než fotoaparát.Fotoaparát pouze zaznamenává obraz na film,kdežto lidé a zvířata mohou vnímat smysl zobrazených informací a v závislosti na nich měnit svoje chování.
Oko je totiž spojeno zrakovým nervem s mozkem.Zrakový nerv je umístěn v zadní části oka.Zobrazená informace se přenáší zrakovým nervem do mozku v podobě impulsů,které mozek dekóduje.Každé oko vnímá sledované předměty z trochu jiného úhlu a vysílá tedy do mozku nepatrně odlišné informace.V raném věku dítěte se mozek učí tyto dva odlišné obrazy skládat dohromady,jinak by člověk viděl dvojitě.Díky složení dvou obrazů lze sledované předměty vnímat prostorově.
Díky zpracování přiváděných impulsů v mozku vnímáme sledované předměty ve správné orientaci.Při průchodu světla čočkou se totiž světelné paprsky lámou a rozkládají a na sítnici dopadne obraz vzhůru nohama.Protože je však nepohodlné chodit po hlavě jen proto,abychom předměty viděli správně orientované,mozek obraz otáčí.Mozek ale potřebuje určitý čas,aby se naučil obraz otáčet,a tak malé děti vidí vzhůru nohama.