Dravci

Dravci jsou rození zabijáci, nejdravější a nejobratnější lovci ve světě ptáků. Bystrozrací páni vzduchu jsou vybaveni smrtícími zbraněmi, pomocí nichž zabíjí své oběti.

Termín dravci se používá pro skupinu ptáků, která zahrnuje asi 300 druhů.


Ve skutečnosti není žádný znak, který tyto ptáky přesně vymezuje. Dravci jsou především masožravci, kteří se živý téměř všemi druhy živočichů, včetně hmyzu, ptáků, plazů i savců. Aby mohli stravu požít, mají všichni dravci silné, ostře zahnuté zobáky, kterými roztrhají maso své kořisti na kousky. Téměř všichni dravci také aktivně loví a zabíjejí svou potravu. Avšak na rozdíl od všech dravých ptáků nechytají svou kořist do zobáků, ale místo toho používají silné nohy a ostré zahnuté drápy. Nejnápadnější výjimkou jsou supi, kteří se živý speciálně mršinami. Proto jsou také jejich drápy tupé. Všichni dravci ať už loví živou nebo mrtvou kořist, jsou aktivní ve dne. Několik druhů, jako je například sokol falco rufigularis, létá při slábnoucím světle, ale žádný z dravců neloví za tmy. A tak se dravci, aby se rozlišili od dravých sov, často nazývají „denními dravými ptáky”. Dravci obecně polykají malou kořist celou. Mají velmi silné žaludeční šťávy, které jsou schopny rozložit i kosti oběti. Nestravitelné chlupy a peří asi po šestnácti hodinách vykašlávají v podobě kuliček.
Mnoho druhů dravců nezůstává po celý rok na jednom místě. Někteří se stěhují, aby se vyhnuli nejhorším extrémům počasí, zatímco jiní odlétají, aby mohli využívat sezónně bohatá prostředí. Draví ptáci jako například včelojed lesní a menší poštolka obecná, jejichž strava zahrnuje velké množství hmyzu, často v létě odlétají na sever, aby využili letní žeň svých kořistí.. Ale jak se blíží zima a počet hmyzu se snižuje, musí následovat slunce a vrací se na jih. Někteří dravci lovící jiné ptáky se také stěhují, aby využili sezónního stěhování svých kořistí. Ptáci, jako je sokol stěhovavý, se mohou stěhovat jen několik kilometrů z oblastí na vysočině, kde hnízdí, do oblasti na pobřeží, kde tráví zimu.

Dravci jsou skvělí letci. Způsob letu a lovu určitého dravce lze zjistit pouhou studií tvaru křídla. Obecně mají dravci dlouhá a široká křídla, která jim umožňují plachtit. Tím, že využívají vzestupných proudů teplého vzduchu, mohou ptáci jako káně, supi a orli setrvat ve vzduchu téměř bez námahy. Když pak prohledávají křížem krážem zem pod sebou a snaží se najít potravu, umožňuje jim technika letu strávit ve vzduch dlouhé dny. Jedním z nejvíce obdivovaných dravců ve vzduch je orel terathopius ecaudatus. Dospělý orel se může pochlubit téměř dvoumetrovým rozpětím křídel, ale v obrysech se zdá být téměř bez ocasu. Při prohledávání rozlehlých oblastí urazí velký kus cesty rychlostí až 80 km/hod. Změny směru dosáhne tím, že občas nakloní křídla velmi podobným způsobem jako mořský pták. Mává křídly jen občas, z čehož vyplývá, že se dokáže dostatečně vznést za mírnějšího závanu vzduchu.

Dravci jsou jedním z více kosmopolitních řádů ptáků a vyskytují se na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy. Jednotlivé druhy se přizpůsobily způsobem, který jim umožnil využívat téměř každý typ prostředí od vrcholků hor přes bažiny a tropické pralesy až po zamrzlé pustiny v tundrách.
Co do velikosti jsou dravci velice rozmanití. Největší je kondor alpský, který má rozpětí křídel více než tři metry. Nejmenší je asijský sokol trpasličí, který se velikostí 16 centimetrů podobá pěnkavě.