Vědní obory, které se zabývají zvukovou stránkou jazyka:
• fonetika: nauka o tvoření hlásek a jejich seskupování (=hláskosloví)
– v proudu řeči se hlásky spojují ve slabiky → věty
• fonologie: nauka o významotvornosti hlásek (hláska = foném)
– celé zvukové soustavy jednotlivých jazyků
– schopna rozlišit význam
plod / plot, snaha / snacha
• ortoepie: nauka o správné výslovnosti
• ortofonie: pojednává o artikulaci hlásek

základní složky mluvení – respirace (dýchání)
– fonace (tvorba hlásek)
– artikulace (článkování)
HLÁSKA: nejmenší součást řeči, označuje se písmenem (literou), v češtině jedné hlásce odpovídá jedno písmeno až na –ch (spřežka)
– má funkci významotvornou - rak, rek, rok, tok, mok, lok
– důležité je i postavení – rak, kar, akr
– hláska, která má funkci významotvornou = foném
1) samohlásky: tóny (lze je zpívat)– jednoduché: a, e, i ,o, u
– dvojhlásky: ou, v přejatých au, eu

– krátké
– dlouhé (byli / býlí)
kolik samohlásek, tolik slabik – otevřená (Pra/ha)
– zavřená (trd/lo)
neslabičná slova řídká – předložky (s, ž, v, k)
2) souhlásky: šumy – dělíme – podle účasti hlasivek a) znělé: b,v,d,ď,z.


ž,q,ch korelační dvojice = pár + několik nepárových ↕
b) neznělé:p,f,t,ť,s,š,k,ch

– podle způsobu artikulace
a) závěrové (ražené): proud vzduchu se uvolní najednou
b) úžinové (třené):proud vzduch se „tře“ o překážku (z, s)
c) polozávěrové: polosykavky
d) bokové - l
e) kmitavé – r,ř

– podle místa artikulace
a) retné (b,p,…)
b) zubodásňové (d,t)
c) předopatrové (ď,ť)
d) hrdelní (g,k)

Normativní příručka: Výslovnost spisovné češtiny

Nedostatky: nedodržování kvantity (zélí, pívo)
vynechávání hlásek (kanička)
změna hlásky (šlupka, čtvrtek)

Asimilace znělosti (spodoba): rozhoduje poslední hláska ve skupině – vztyčit → [fstyčit] - neznělá
– sbírat → [zbírat] – znělá
Dvě stejné hlásky splývají → měkký [mněký], ale tam, kde by došlo k nedorozumnění, tak čteme raci / racci

Typ dcera, ctnost → zjednodušeně [cera, cnost]
Nevyslovujeme počáteční j u tvarů být – jsme [sme]

Přízvuk – na 1. slabice, dlouhé slovo má i vedlejší přízvuk, slovo, které nemá přízvuk → příklonka (k
předcházejícímu) a předklonka (k následujícímu)