– nejdůležitější složka většiny vět → sloveso v určitém tvaru (tj. tvar na kterém poznáme osobu, číslo, čas a způsob) → přísudek
– má schopnost vázat na sebe další větné členy
– valence – píše – co – ¬ dopis
– kde – u stolu
– jak – čitelně
– čím – perem…
– pokud chybí slovesný tvar → větný ekvivalent (dřív věta jednočlenná jmenná), sloveso může být nahrazeno např.


citoslovcem → žába žbluňk do vody
– podmět – tvoří s přísudkem základní skladební dvojici, může být nevyjádřen (vyplývá z kontextu); ptáme se „kdo co“
– pokud chybí, pak jednočlenná věta slovesná: Prší. Mrzne.
– zpravidla vyjádřen podst. Jménem nebo zájmenem, ale může to být i přídavné jméno, infinitiv a podobně: Mladí odešli. Lhát se nemá.
– všeobecný podmět – těžko přesně doplnit: Hlásili to včera.

– další pády → předmět, vyplývá z valence slovesa → tzv. předmětová slovesa: Navštívila jsem někoho. Je podobný někomu. → musíme doplnit

– sloveso je rozvíjeno i příslovečným určením – místa, času, způsobu, příčiny (důvodu), účelu, podmínky, přípustky
– nejčastěji příslovce jména a infinitiv

– sloveso se substantivem může být rozvíjeno doplňkem (přídavné jméno: Vrátil se unavený.)

– podst. Jméno se sojkou lze změnit ve větu → (On) se vrátil a byl unavený. → posdt. jm. rozvíjí přívlastek – shodný: zpravidla přídavné jméno před podst. (sněhový mrak)
– neshodný: zpravidla podst. jm. za (mrak sněhu)
– postupně rozvíjený → bez čárky (velký tmavý sněhový mrak)

POLOVĚTNÉ KONSTRUKCE
– Skladební spojení, které je významově uzavřený celek, nese nové jádro výpovědi, ale není větou po mluvnické schránce, protože nemá tvar přísudkového slovesa.
– volný přívlastek adjektivní – rozvitý přívlastek (Loď, plně naložená zbožím, vyplula.)
– přístavek – podst. jméno stojící za jiným podstatným jménem, které determinuje, lze ho přeměnit v přívlastkovou větu vztažnou. (Jan Hus, učený mnich a kazatel, je představitelem…)
– přechodníková konstrukce – rozvité výrazy, jejichž základem je přechodník (Čekal až do konce jsa zvědav na výsledek.)
– rozvitý infinitiv – lze změnit na vedlejší větu příslovečnou (Tohle vědět, nepřišel bych. / Kdybych tohle věděl.)