– vztahy mezi větami, popř. větnými členy jsou:
– parataxe – spojení rovnocenných vět či větných členů, které jsou na sobě závislé
jde o tytéž větné členy, mají stejný tvar a lze je zaměnit (Petr a Pavel jdou…= Pavel a Petr…)
i věty mohou být takto spojeny (Nepůjdu s vámi, nemám čas.
Reklama
= Nemám čas, nepůjdu s vámi.)
→ běžné v mluveném projevu
– hypotaxe – závislost → tzv. vztah determinace, tj. vztah členu řídícího a závislého
člen závislý se nemůže objevit bez členu řídícího
toto spojení členů či vět odhaluje vzájemné vztahové souvislosti
– vztah mezi navzájem nezávislými členy se nazývá:
– koordinace (souřadnost) – vztah mezi členy, které mají tutéž větnou platnost, kdy i věty vedlejší jsou na stejném stupni závislosti
v rámci koordinace, pak rozlišujeme vztahy:
- slučovací – a, i, ani, jak - tak
- stupňovací – dokonce, ba i, nejen - ale
- odporovací – ale, avšak, nýbrž, jenže, sice
- vylučovací – buď – anebo / či
formu koordinace má i vztah - příčinný (neboť, vždyť, totiž)
- důsledkový (proto, tedy, a tak)
parataxe = spojení volnější, složky jsou samostatnější
hypotaxe = spojení těsnější, jedna složka se stává závislou na druhé
– determinace (určování) – vztah mezi větou řídící a větou na ní závislou
věta závislá stojí místo nějakého větného členu → věta podmětná, přísudková, předmětná, příslovečná, doplňková a přívlastková = věty vedlejší
věta, která není závislá na jiné větě, je věta hlavní
začlenění závislé věty se vyjadřuje spojovacími výrazy (podřadicí spojky, vztažná zájmena a vztažná příslovce, částice)
při rozboru určujeme jejich větněčlenskou platnost, pokud jsou větnými členy (zájmena, příslovce)