- část mluvnice, která se zabývá problematikou tvarosloví a slovních druhů se nazývá:
MORFOLOGIE – morfologická kategorie má stránku
- formální (tvar slova)
- významovou (mluvnický význam tvaru)

slovní druh = morfologická kategorie vyššího řádu
- je charakterizován morfologickými kategoriemi nižšího řádu (rod, čísl, pád,…)
- slovní druh je vymezen z trojího hlediska
1.


MORFOLOGIE
- ohebná – skloňování – jmenné (substantivní)
– adjektivní (příd. jm.)
– zájmenné
koncovky označují pád, číslo, …
– časování – slovesa
koncovky označují osobu, číslo,…
mohou být i tvary složené
„budu psát“ , „je napsáno“
↑bud. Čas ↑trpný rod
- neohebná (částice, citoslovce, spojky,…)
2. SÉMANTIKA: věcný význam slova
3. SYNTAKTICKÁ FUNKCE: využití slova ve větě – jaký větný člen představuje (podmět, předmět)

– ohebná slova: mají význam věcný a syntaktický
– neohebná slova: mají význam gramatický
Rozlišujeme 10 slovních druhů podle významu slovních, mluvnických a podle způsobu, jak tyto významy vyjadřují

1. podstatné jméno (substantivum) – názvy osob, zvířat, věcí – obecná
– vlastní
názvy pro vlastnosti a děje
2. přídavné jméno (adjektivum) – vlastnosti osob, zvířat, věcí – původní
– odvozená
lze je stupňovat
3. zájmeno (pronomen) – osobní, zvratná, přivlastňovací, ukazovací, tázací, vztažná, neurčitá, záporná
4. číslovka: slova významu číselného (počet, pořadí) – základní, řadové, druhové (dvojí, troje), násobné, neurčité (několik, mnoho)
5. sloveso (verbum) – děj, činnost, stav, nebo jeho změna
6. příslovce (adverbium) – neohebná slova, bližší okolnost děje, stupeň vlastnosti apod.
7. předložka (prepozice) – tvoří předložkový pád (vazba) – vlastní: jen předložka (v,do,s)
– nevlastní: i jiný druh (kolem)
8. spojka – neohebná, vyjadřuje poměr mezi členy / větami
9. částice (partikule) – neohebná, uvozuje větu (ať)
10. citoslovce (interjekce) – nálada, city, vůle, označení hlasů a zvuků (zvukomalebná)