– slovanský jazyk, patří do západoslovanské větve (spolu s češtinou, polštinou a lužickou srbštinou)
– původně na Slovensku užívali jako spisovný jazyk bibličtinu, tj. čeština, jakou je psána Kralická bible
– první pokus o spisovný slovenský jazyk – Anton Bernolák → bernoláčtina – základem bylo západoslovenské nářečí – neúspěch
– další pokus – Ludovít Štúr a jeho skupina (Hodža, Hurban) → základem středoslovenské nářečí – úspěch
HLÁSKOSLOVÍ
– 46 písmen v abecedě
– navíc:



– výslovnost: de, te, ne – čteme měkce, ne však ve slovech cizího původu
- v - koncové v [u] vlkov [vlkou]
- iev – ve výslovnosti trojhláska [dienča]
- nemohou vedle sebe být dvě dlouhé slabiky (rytmický zákon)
TVAROSLOVÍ
– menší rozdíly ve skloňování tvrdých a měkkých vzorů (2.


a 4. pád stejný) pán – pána – pána
muž – muža – muža
– 7. pád – ulicou – ženou – dušou
– 7. pád j.č. r. mužského a středního – koncovka –oum (s mužom, pánom, morom) !pozor pouze podst. jména zakončená na –ie → ím: s vysvědčením
– 7. pád možného čísla ve všech rodech koncovka –ami
– zpravidla není zvláštní tvar pro pátý pád (mamička moja!)
– přídavná jména stř. rodu mají v množném čísle tvary stejné jako ženský rod – velké mestá, úrodné polia
– při skloňování přivlastňovacích zájmen se koncovka –ko, -mn připojuje k 1. pádu – môj → môjho, môjmu
– stejně tak typ otcov – otcovo, otcovmu, matkinho, matkinmu
– u jmen mužských zakončených na –a, -o je 2. pád zakončen na –u – Botto → Bottu; predseda → predsedu
– infinitiv zakončen na –ť
– i. osoba jednotného čísla má vždy koncovku –m (nesiem, počinem)
– 3. osoba množného čísla má vždy koncovku –ú nebo –ia/a
– příčestí minulé vždy -i – muži nesli, ženy niesli
SKLADBA
– téměř stejná jako v češtině, pouze některá slovesa mají jinou vazbu (vážiť si niečo, zúčastniť sr na niečom)
SLOVNÍ ZÁSOBA
– má blízko k češtině, rozdíly spíš jen v hláskové podobě (konec – koniec)
– některá slova stejná, ale jiný význam
horký – hořký (horký – horníci)
chudý – hubený (chudý – chudobný)
kúriť – topit (kouřir – fajčiť)
– některá odlišná, protože jsou přejetá z jiných jazyků (maďarština, rumunština – dáno historicky a jinou společenskou a ekonomickou realitou)
bozk – polibek, konár – větev, hydina – drůbež
bosorka – čarodějnice (maď.), ťava - velbloud (maď.), cintorín – hřbitov (lat.), huncrít – čtverák, šelma (něm.)