– na světě je 3-5 tisíc jazyků
– příbuzné jazyky tvoří tzv. JAZYKOVÉ RODINY
– všechny se vyvinuly z jednoho jazykového základu → skupina JAZYKŮ INDOEVROPSKÝCH (základ je předpokládaný,nedochoval se)
– další velkou skupinu představují např.


JAZYKY UGROFINSKÉ
– čeština patří do skupiny indoevropských jazyků do jazyků slovanských
– dalšími jazyky této skupiny jsou – indoíránské, keltské, germánské, románské, baltské ale i řečtina

– JAZYKY SLOVANSKÉ
– Asi 2000 př.n.l. se vyčlenila tzv. praslovanština, která se vývojem rozdělila ne tři větve

– Jazyky – západoslovanské: čeština, slovenština, polština, horní a dolní lužická srbština
– východoslovanské: ruština, běloruština, ukrajinština
– jihoslovanské: slovinština, srbština, chorvatština, makedonština, bulharština
– staroslověnština: nejstarší literární jazyk slovanský → 9. století n.l. – Cyril a Metoděj, písmo hlaholice, pak jednodušší cyrilice (dnes azbuka)

– Pro různý vývoj jednotlivých slovanských jazyků je typický vývoj skupin:
-or,-ox,-er,-ei
gordo (prasl.) hrad (čeština) gród (polština) gorod (ruština)

-dj,-tj
medja mez miedza meža

– před vznikem písemnictví došlo ke splývání 2 samohlásek, mezi nimiž bylo j – novaja → nová
– mizí tzv. jery (měkký a tvrdý) → lichý (počítáno od konce slova) zanikl, sudý se změnil v e (v češtině)
– do 10. století částečně nosovky e,o, dnes částečně v polštině
– Kvantita zachována v češtině, slovenštině, není v ruštině, polštině a bulharštině
– od 13. století v češtině ř (původně měkčené r)
– po měkkých souhláskách – a → ě – u → i
– á → ie – ú → í ie → e
– 14.- 16. století ó → no → ů (ve slovenštině ô → vokálně)
ú uprostřed slova → ou (do 19. stol. psané au)
– ve staré češtině duál (dvojné číslo: oči, uši, 2věci)
– nerozlišovala se životnost v mužském rodě
– slovesné časy: aorist (jednoduchý minulý čas)
imperfektum
plusquamperfektum do 14. století
– 1. česká věta: zakládací listina litoměřické kapituly (primitivní pravopis): poč. 13. století
– poté spřežkový pravopis → odstranil ho Jan Hus → pravopis diakritický (nabodeníčka)
– humanistická čeština – vliv latiny → humanistická perioda (složité souvětí: předvětí:(;) závětí – JAK)
– užívala se i v Polsku a Uhrách; vliv knihtisku – Bible Kralická (1579 – 1593 → bibličtina);tzv. bratrský rukopis → do Národního obrození (už háček, pro j→q, v→w)