Podle funkce rozlišujeme čtyři základní FUNKČNÍ STYLY:
• Styl prostě sdělovací
• Styl odborný
• Styl publicistický
• Styl umělecký

- styl prostě sdělovací
- základní informace, dorozumění se → běžné rozmluvy, zprávy, oznámení, jednoduché popisy, vyprávění
- jednoduchá větná stavba i kompozice, běžná slova
- styl odborný
a) prakticky odborný: administrativní a jednací styl, úřední a obchodní styl
- ustálené jazykové prostředky (formulace) a často i forma (obchodní a úřední dopis)
b) vědecký a naučný: přesný, výstižný, logický a pravdivý → náročný na výstavbu textu, ucelenost, schopnost abstrakce → propracovaná kompozice, speciální slovní zásoba, tj.


termíny (soustava termínů = terminologie) → určeno odborníkům, pokud pro širší veřejnost → populárně naučná pojednání (přístupnější, ne speciální terminologie, zjednodušeno)
- styl publicistický
- styl novin, časopisů a hromadných sdělovacích prostředků
- mají nejen informovat a poučit, ale i přesvědčit a získat
- typická je aktualizovaná slovní zásoba (obratná pojmenování, citově zabarvená slova, neobvyklá spojení)
- styl umělecký
- slovesné umění, umělecká literatura
- základem je spisovný jazyk, ale využívá i dalších útvarů národního jazyka (např. nářečí, obecnou češtinu apod.)

SLOHOTVORNÍ ČINITELÉ

- činitelé obecné platnosti ovlivňující styl projevu jsou:
o projev připravený / nepřipravený
o projev veřejný / soukromý
o projev mluvený / písemný
o monolog / dialog
o funkce projevu
- činitelé subjektivní povahy:
o citové zaujetí
o rozumová stránka
o vzdělání, zkušenosti
o věk
Pak můžeme hovořit o individuálním tj. o osobním stylu (zejména u spisovatelů) Nejméně se projevuje individualita ve stylu vědeckém a administrativním (úředním).