SOUVĚTÍ – spojení několika vět ve vyšší gramatický celek, členy jsou spojeny mluvnickými vztahy
– výpověď obsahuje víc než jeden určitý slovesný tvar

– PODŘADNÉ SOUVĚTÍ: spojení 1 věty hlavní a jedné nebo více vět vedlejších → vztah syntaktické závislosti
– Rozdělení – podle druhu vedlejších vět, tj.


podle toho, který člen věty řídící vedlejší věta nahrazuje:
• Věta podmětová: Zastupuje podmětovou část věty hlavní, ptáme se jako na podmět
Líbilo se mi, že se choval skromně.
kdo, co se mi líbilo?
• Věta předmětová: zastupuje předmět věty řídící, ptáme se otázkami podle slovesné vazby
Slíbili, že mu budou pomáhat.
koho, co mu slíbili?
• Věta přívlastková: zastupuje přívlastek některého substantiva z věty řídící, ptáme se jako na přívlastek, tj. který, čí?
Mluvil nějakým jazykem, kterému jsem nerozuměla.
jakým jazykem?
• K přívlastkovým větám patří i věty účinkové, které se vztahují k podst. Jménu ( obvykle obsahují odkazovací zájmeno „takový“)
Měl takový strach, že se celý třásl.
• Věta doplňková: protějšek infinitivního doplňku ↓
Slyšel jsem ho, jak cosi povídá. / Slyšel jsem ho cosi povídat.
 většinou po slovesech smyslového vnímání.
• Věta přísudková: zastupuje jmennou část sponového přísudku
Obloha byla, jako by ji vymetl.
(jako vymetená)
• Věta příslovečná: zastupuje různé druhy příslovečného určení (obvykle okolnosti děje věty řídící)
 místní, časová, způsobová, příčinná, přípustková, měrová, účelová

Další dělení
a) věty obsahové: nutné doplnění obsahu věty hlavní
b) věty doplňovací vztažné: doplňují obsah věty hlavní charakteristikou některého jejího člena – připojené vždy vztažným zájmenem
c) věty příslovečně určující: vyjadřují různé okolnosti, za nichž probíhá děj věty řídící