Webové aplikace | Informační systém pro školy | HR magazín | Celoživotní učení | Zábavný portál | Mzdová kalkulačka | Výpočet nemocenské | Seznam škol | BMI | Výpočet mateřské | Referáty | SuperMamina | Kalkulačky | Online hry | Mateřské školky | Spis szkół v PL | Kam na výlet | Zoznam škôl
Referáty, Seminárky, Čtenářské deníky, Maturitní otázky

Referáty, Seminárky, Čtenářské deníky, Maturitní otázky

Naleznete zde převážně informační materiály pro školáky. V databázi se nachází 4250 referátů.

Domů | Referáty | Seminární práce | Čtenářské deníky | Maturitní otázky | + Vložit dílo
 Doporučujeme

Trička s potiskem - vtipná trička s potiskem si můžete vyrobit i s vlastním motivem.

Střední školy - přehledný seznam středních škol.

Bazar pro maminky - staré i nové oblečení oblečení pro děti.


Střední školy

 Reklama


+ vložit vlastní dílo upravit toto dílo

Tvorba májovců

ČESKÁ LITERATURA 2. POLOVINY 19. STOLETÍ
- 50. léta nepříznivá pro literaturu, po porážce revoluce 1848 - období Bachova absolutismu (ministrem vnitra Alexandr Bach)  policejní opatření, persekuce, zanikla nezávislá česká politika, žurnalistika, utichl společenský život, významné osobnosti umlčeny (žaláře, vyhnanství – Havlíček, Sabina, Frič; někteří se uchýlili do soukromí – Tyl, Palacký, Šafařík), specializace na vědeckou práci – Palacký, Šafařík; v 50.


 Reklama


letech zemřeli Kollár, Čelakovský, Havlíček, Tyl
- v roce 1859 Bach odvolán, jeho vláda odstupuje
- nová politická situace – od vydání Říjnového diplomu 1860 (slib konstituce, císař František Josef se zříká absolutismu), upraveny poměry v monarchii, císař slíbil uznání politických práv pro český národ
- hospodářský vzestup českého měšťanstva
- po roce 60 rozkvět kultury, oživení národního života, vznikají různé spolky: Sokol (M. Tyrš), pěvecký spolek Hlahol, Jasoň, Umělecké besedy (centrum umělců); 1862 otevřeno Prozatímní divadlo (1864 k výročí Shakespearovu uveden cyklus jeho her), 1868 položen základní kámen k Národnímu divadlu (sbírky pod heslem Národ sobě) = národní manifestace kulturní a politická, projev síly národa; architekt Josef Zítek, malíři Mikoláš Aleš (cyklus Má vlast), Frant. Ženíšek, Václav Brožík, Vojtěch Hynais (opona), sochaři Josef Václav Myslbek, Bohuslav Schnirch aj., hudební skladatelé Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Zdeněk Fibich; divadlo dostavěno 1881, požár, znovu otevřeno 1883 (vždy Smetanovou Libuší)
- rozštěpení národní strany na staročechy (Rieger, Palacký) a mladočechy (Sladkovský, Grégr)
- neúspěch politických nadějí české buržoazie r. 1867 = rakousko-uherské vyrovnání – monarchie rozdělena na 2 státy – Rakousko (Čechy) + Uhersko  u nás nová germanizace, na Slovensku maďarizace; rovnoprávné postavení v rámci monarchie Češi nikdy neměli

NÁSTUP NOVÉ LITERÁRNÍ GENERACE = MÁJOVCI
= generace spisovatelů 2. pol. 19. stol., kteří vystoupili v roce 1858 s almanachem Máj
- hlavní organizátor: Vítězslav Hálek
- název almanachu ze sympatií k Máchovi; přihlásili se k dílu K. H. Máchy, k jeho revolučnosti (kritizuje společnost) a vysokým uměleckým kvalitám Máje; v jeho díle spatřovali to, co sami prožívali: rozpor mezi vznešenými ideály a nemožností je uskutečnit

- požadavky májovců (almanach představoval umělecký program generace):
▫ zobrazovat realitu, zobrazení celé soudobé reality v celé šíři, odvrat od minulosti k přítomnosti
▫ realismus (pravdivý obraz skutečnosti bez idealizace)
▫ razili heslo ”dohánění Evropy” - úsilí povznést českou literaturu na světovou úroveň, požadovali uměleckou svobodu, kontakt se světovou literaturou
- znaky jejich tvorby:
▫ zobrazovat skutečnost v celé šíři, život celé společnosti, všech vrstev (postavy žebráků, postava dělníka)
▫ tématicky čerpali jak z města (Neruda), tak z venkova (Hálek, Světlá)
▫ nevyhýbali se nedostatkům, psali o nich, kritizovali je
▫ lidovost (tvorba pro lid a o něm)
▫ čeština hovorová, nářečí  přiblížení postav
▫ inspirovali se světovými revolučními autory (podobné ideály, názory, pocity)
▫ psali poezii i prózu, drama je méně časté (zanikla)
▫ díla lyrická i epická, i lyrickoepické básně (Neruda – sociální balady)
▫ publicistika – fejetony (hl. Neruda)

- představitelé májovců:
▫ redaktor Josef Barák
▫ básníci Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Adolf Heyduk, Václav Šolc, Rudolf Mayer
▫ prozaici Karolína Světlá, Neruda, Hálek, Gustav Pfleger-Moravský (s májovci spjat volněji, vytváří 1. sociální román u nás), Jakub Arbes (romaneto)
▫ ze starší generace přispěli do almanachu Sabina (buřič, revolucionář), Němcová (úsilí o realismus), Erben (lidovost)


• Jan Neruda (1834–1891)
- narodil se v Praze na Malé Straně, dětství prožil v chudé rodině, vzpomíná na něj ve svém díle, studoval na gymnáziu, studia práv a filozofie nedokončil
- vedle své celoživotní synovské lásky k matce prožil několik lásek milostných  vliv na jeho tvorbu
- žil převážně v Praze, jen několikrát podnikl cesty do ciziny (Německo, Francie - Paříž, Itálie, Balkán, Egypt)
- poslední desetiletí života mu ztrpčovaly choroby
- na gymnáziu se seznámil s Vítězslavem Hálkem, s Gustavem Pflegerem atd.

- zajímal se o literaturu, stal se novinářem:
- od roku 1865 redaktorem Národních listů (bystrý pozorovatel života a lidí, dobrý psycholog  fejetony)

- vlivy na jeho tvorbu:
▫ sociální původ
▫ nešťastná láska k několika ženám (např. ke Karolíně Světlé, která byla již vdaná; o tom píše Jarmila Kolárová v knize Démantová spona)
▫ nedocenění Nerudova díla za jeho života (tehdejší společnosti se nelíbila Nerudova kritičnost, jeho verše byly pesimistické na rozdíl od Hálka)

- kritik (literární a divadelní)
- básník – 6 básnických sbírek
▫ 1. období jeho tvorby – 50. léta:
• sb. Hřbitovní kvítí (1858)
- pesimismus, skepse (vliv národní situace, básníkovy chudoby a nešťastné lásky)
- lyrické básně, pesimistický ráz, jsou odrazem zklamání ze současného života, odhaluje společenské rozpory, lidskou bídu apod.
- sociální motivy, motivy nenaplněné lásky, motiv hřbitova …
- příčiny – ve společnosti 50. let – utužoval se absolutismus, zesiloval sociální a národnostní útlak, rozpory mezi třídami
- písně soucitu (odlišnost od prvotiny Hálkovy – sb. Večerní písně)

▫ 2. období jeho tvorby – 60. léta:
• sb. Knihy veršů (1868)
- rozsáhlá sbírka, 3 oddíly - Kniha veršů výpravných, Kniha veršů lyrických a smíšených, Kniha veršů časových a příležitostních
- 1. část – básně epické, zvl. sociální balady, např.:
• Dědova mísa (vnuk poučil otce, že se chová k starci bezcitně)
• Před fortnou milosrdných = epická báseň se sociální tematikou; forma starcova monologu (k vnukovi) – o chudobě, která vede k bezcitnosti
- 2. část – básně lyrické: cyklus Otci, Matičce, Anně
- rozdílnost autorova vztahu k otci a matce (hluboce citový vztah); osobní (intimní) lyrika
- 3. část – básně příležitostné, např.:
• Vším jsem byl rád – tzv. bilanční báseň, zamyšlení nad dosavadním životem Þ zklamání, ale i vítězství, básníkova spokojenost, jasnější životní nálada – viz refrén:
”... a čím jsem byl, tím jsem byl rád”
• Našel jsem se – pesimistický ráz
- o tyto bilanční básně (básně osobní zpovědi) byla sbírka rozšířena až ve 2. vydání r. 1873

▫ 3. období jeho tvorby – 70. léta:
• sb. Písně kosmické (1878)
- po vydání této sbírky se stal Neruda uznávaným básníkem; překonal krizi, zamýšlí se nad osudem člověka, zajímá es o mnohotvárný život, reaguje na tehdejší rozmach techniky, věří ve schopnosti člověka, věří v pokrok, věří, že svět je poznatelný, že člověk se dostane až do vesmíru
- optimistická perspektiva, vliv vědeckých poznatků a technického pokroku
• báseň č. 1 Letní ty noci zářivá – zlidštění vesmíru, jeho velikost a nekonečnost, hymnické ódy, expresivní využití zdrobnělin (měsíček – tatíček, hvězdičky – dětičky); dějství kosmické a lidské
• báseň č. 13 Také to Slunce ohnivé – oslava mateřské lásky jako vesmírného principu
• báseň č. 21 (A mluví člověk:) Jak lvové bijem o mříže – cesta lidí od bezmoci k vítězství (poznání vesmíru); víra v schopnosti člověka a lidského rozumu, v sílu národa; motiv lva v závěru jako metafora
”My přijdem blíž, my přijdem blíž,
my světů dožijeme,
my bijem o mříž, ducha lvi,
a my ji rozbijeme!”
• báseň Ty věčné hlasy proroků – člověk pozná vše, co poznat může, vysvětlí všechny záhady; člověk pak bude oslavován; vyslovuje myšlenku, že svět je poznatelný
• báseň Vzhůru již hlavu, národe – vlastenecká výzva do boje proti malosti, výzva k národní hrdosti, mluví k národu, aby neklesal na mysli; užívá daktylotrochejský verš (je přízvučný nebo časoměrný, v němž se střídá daktylská stopa s trochejskou), verše hymnické, patetické (= vzletné; oslavuje národ, vlast, přírodu, vyjadřuje citové zaujetí)
povzbudivá síla pro malý národ plyne z kosmu:
”Viz: jsou tam (ve vesmíru) i malé hvězdičky,
kol nichž se velké točí!” –
”... bude-li každý z nás z křemene,
je celý národ z kvádrů!”

▫ v 80. letech Neruda vydává sbírky Prosté motivy, Balady a romance
• sb. Prosté motivy (1883)
- intimní a přírodní lyrika
- 4 oddíly (Jarní, Letní, Podzimní, Zimní) Þ proměny přírody paralelou s proměnami v životě lidském, roční období spojuje s fázemi lidského života
- tón lidové poezie, jednoduchý verš

• sb. Balady a romance (1883)
- vrchol lidovosti
- moto: ”Volím slovo prosté,
chci tu báji vypravovat
z úst jak lidu roste”

MOTO – uvádí umělecké dílo a vztahuje se k jeho hlavní myšlence

- motem vyjádřil celý ráz sbírky – chtěl zachytit myšlenky a pocity českého člověka

BALADA – lyrickoepický žánr, typický pro romantismus; rychlý spád, smutný děj, tragický konec (hrdina většinou umírá); vznikaly i v ÚLS

ROMANCE - lyrickoepická báseň, tématika milostná nebo romantická, lehčí tón vyznívá optimisticky

- útvar balady a romance autor osobitým způsobem přetváří Þ lyrickoepické básně dějového významu nebo úvahové, někdy dává romanci název balada a naopak, opouští tradiční nadpřirozené náměty, příklon k motivům ze života (lidské vztahy)
- náměty:
▫ biblické a legendární (většina), s humornou nebo sociální pointou; prostředí české vesnice, např. Romance štědrovečerní, Balada rajská, Balada májová
▫ národní – láska k lidu a české zemi (Balada česká), pokus o charakteristiku českého člověka a národa – paralela s vínem (Romance o Karlu IV.), obraz radostné nálady (Romance o jaře 1848)
▫ tragické lidské osudy – Balada dětská (smrt v podobě hravého dítěte), Balada horská (naivní víra dítěte, že bylinami lze zacelit Kristovy rány)
▫ balady staršího typu (vina a trest), např. Romance helgolandská, Balada stará – stará
Þ témata: mezilidské vztahy (nositeli tragična sami lidé), český národ, náboženské motivy

• sb. Zpěvy páteční (1896)
- vydána posmrtně (Vrchlickým)
- název je symbolický: Velký pátek – symbol utrpení, popisuje utrpení národa, jeho chudobu kulturní, ale víra v slavnou budoucnost národa (po Velkém pátku přišlo také vzkříšení); myšlenka, že dějiny našeho národa byly také plné utrpení a střádání (jako Velký pátek)
- sbírka není pesimistická, autor věří v lepší budoucnost, vyzývá české lidi k činu, aby nezůstali tam, kde jsou; vzpomíná na slavnou minulost
- národní a vlastenecká lyrika
- forma – žalozpěvy a hymny na téma národního utrpení a odboje (tradiční motivy – láska a bolest, lev, kalich)
• b. Láska – autorův vřelý vztah k národu, vlastenecká lyrika
• b. Jen dál – výzva k činům (viz refrén – bojové heslo pronášeno v různých obměnách), je třeba bojovat, národ nesmí být pasivní, odvolává se i na husitské tradice; základní obraz moře (lidstvo) umělecky v básni rozvíjen

- prozaik:
• Arabesky (1864)
- črty z prostředí Prahy

ARABESKA = prozaický žánr, krátký rozsah, nekomplikovaný děj, jednoduchá kompozice, lehce ironizující pohled na drobné události nebo svérázné postavy všedního prostředí, děj je oslaben, autor se zaměřuje na vykreslení postav

- Neruda kolísá mezi realistickou kresbou a subjektivním postojem
- pohybují se mezi romantismem a realismem
- známá arabeska Byl darebákem (kritika společnosti i sebeironie)

• Trhani (1872)
- povídka o životě dělníků pracujících na stavbě železnice (= trhani); tragické osudy
- tématem je život dělníka Þ znak realismu
▫ sociální problematika
▫ život nejnižších vrstev
▫ neidealizuje
▫ užívá popisy (přiblížení)
▫ slangové výrazy

• Povídky malostranské (1878)
- vrcholný soubor (13 próz) o životě Malé Strany z dob Nerudova mládí (30. – 40. léta), autobiografické prvky; pronikání kapitalistických vztahů do strnulého způsobu života
- zdánlivě idyla, ve skutečnosti tragické události, tón vážný i humorný, řešení tragické i smírné
- obraz svérázného a neproměnného, strnulého způsobu života Malé Strany, nechuť ke změnám, události a konflikty; zájem o městské prostředí
- v popředí typické postavy, a to příslušníci drobné buržoazie (pan Vorel, pan Rybář aj.), živnostníků nebo chudiny (žebráci - Vojtíšek), mnohé postavy podivínské (povídka Hastrman, Doktor Kazisvět aj.)
- některé povídky laděny vážně, jiné humorně až satiricky; buď líčena řada postav nebo jen jedna scéna; úsměvná ironie
- autobiografické prvky (p. Svatováclavská mše, Jak to přišlo)
- převaha vypravování v ich-formě; autor často jako vypravěč nebo se ztotožňuje s některou postavou (Jan Hovora ve Večerních šplechtech, student Krumlovský ve Figurkách, Václav Bavor v Týdnu v tichém domě)
- p. Týden v tichém domě – osudy obyvatel městského činžáku; maloměšťáci s předsudky, pokrytectvím, zištností, morální zchátralostí (rodina Ebrových) i chudina (Žanynka, mládenec); tichý dům = dům U Dvou slunců
- forma próz: převaha povídek (Týden v tichém domě), ale i novely (Hastrman, Doktor Kazisvět), využití formy dopisu (Psáno o letošních dušičkách), deníku a zápisníku (Figurky)
- kompoziční podobnost novel: od detailního popisu a charakteristiky postav k zmínce o počasí, pak následuje vlastní příběh vysvětlující přezdívku; překvapivý závěr a doklad osobního vztahu autora k postavám; autobiografické rysy
- realistický obraz života, kritika maloměšťáctví a jeho projevů (nadřazenost, pokrytectví, vypočítavost, touha po majetku, pomluvy, lidská lhostejnost – příčiny tragédií); bez idealizace
- jazyk – lidový, prostý i nespisovný; lidovost - funkce charakterizační

• Týden v Tichém domě – úvodní, nejrozsáhlejší povídka, život obyvatel měšťanského domu – hokynářská rodina Bavorova se synem Václavem, praktikantem, propuštěným z úřadu pro zápisky, v nichž posuzoval spoluúředníky, a napsal článek do novin; rodina domácího Ebera (šijí vojenské prádlo na výdělek, maloměšťácké chování); starý mládenec doktor Loukota; pohřeb staré panny Žanýnky, svatba Jozefínky a strojmistra Bavoráka
• Pan Ryšánek a pan Schlegl – nepřátelství bývalých přátel (kvůli lásce k jedné ženě, jež si vzala pana Schlegla, ale po porodu zemřela); sedávali 11 let u téhož stolu v hospodě, ale nepromluvili; usmíření až po dlouhé nemoci pana Ryšánka
• Přivedla žebráka na mizinu – o žebráku Vojtíškovi, který byl znám po celé Malé Straně; za to, že odmítl žebračku ”babu miliónovou”, ze závisti rozšířila pomluvu, že je bohatý; lidé si ho proto přestali všímat, nic mu nedávali; nalezli ho pak zmrzlého
• O měkkém srdci paní Rusky – chodila na všechny pohřby plakat a pomlouvat, až jí to policie zakázala
• Večerní šplechty – rozhovory studentů na střeše domu v Ostruhové ulici; postava autora (Hovora)
• Doktor Kazisvět – příběh lékaře Heriberta, samotáře, který nikoho nechtěl léčit; při pohřbu rady Schepelera náhodou zjistil, že není mrtvý, a zachránil ho, ale zkazil radost dědiců i vdovy (viz přezdívka a titul); lidé ho obdivovali, ale on je dál odmítal a neléčil
• Hastrman – příběh pana Rybáře (přezdívka podle zeleného fráčku), který má sbírku domnělých drahokamů (ve skutečnosti polodrahokamů); když pozná svůj omyl, je zoufalý, že ztratí přízeň svých blízkých; je však zetěm ujištěn, že ho mají rádi i bez bohatství
• Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku – krupař Vorel se přistěhoval na Malou Stranu a zřídil krámek; nikdo však od něho nechtěl kupovat (je cizí, mouka je prý cítit kouřem); spáchal sebevraždu
• U tří lilií – romanticky laděný příběh, který prožívá básník (autor) – o dívce, jež v hospodě tančí; dostává zprávu, že jí zemřela matka, ale pokračuje dál v zábavě; lidská otrlost, kterou nepohne ani smrt
• Svatováclavská mše – vzpomínka autora na mládí; nechal se zavřít na noc do svatováclavského chrámu, aby se přesvědčil, zda sv. Václav bude o půlnoci sloužit mši, ale všecko zaspal
• Jak to přišlo ... – příběh z dětství, kdy se s kamarády domluvil, že zničí Rakousko; utvořili tajný spolek, vypracovali tajný plán dobytí Prahy, koupili si pistoli a všechny peníze dali hokynáři Pohorákovi na střelný prach; ten peníze propil, a tak zachránil Rakousko
• Psáno o letošních Dušičkách – o tlusté slečně Máry, která zůstala starou pannou; kdysi jí písemně vyznali z žertu lásku kupec Cibulka a rytec Rechner, ale pak zase ustoupili (prý z vzájemné ohleduplnosti); Máry jim oběma na Dušičky dává na hrob věnec
• Figurky – advokátní koncipient Krumlovský chce složit advokátskou zkoušku a přestěhuje se na Malou Stranu, aby mohl studovat. Ale lidé v domě – figurky – jsou tak zajímaví, že ho rozptylují. Bydlí u záletné konduktérky, je vyzván nadporučíkem, který za ní chodí, na souboj a obstojí v něm, žije tu malíř Augusta, jeho manželka, která šišlá, když mají peníze, Provazník píšící škodolibě anonymní dopisy atd.


- fejetony a novinářské prózy (asi 2000):
- otiskovány pod značkou D
- zajímavá aktuální témata, živý jazyk, problematika sociální, politická i kulturní
- fejetony – např.: Jazyk mateřský, Kam s ním? (humorná, jemná kritika nedostatků v Praze; co dělat se starým slamníkem)
- soubory fejetonů (i cestopisných):
Různí lidé, Studie krátké a kratší, Žerty hravé a dravé, Menší cesty, Obrazy z ciziny

FEJETON = útvar stylu publicistického, zajímavě a vtipně upozorňuje na aktuální problémy a nedostatky, pojednává o nějaké zajímavé události jak v celém národě, tak i v politickém životě

- Nerudův přínos:
▫ po Máchovi opět velký básník – spojil světovost s češstvím, osobní postoj se společenským a národním
▫ tvůrce sociální balady
▫ rozsáhlé spektrum lyriky (intimní, přírodní, vlastenecká, úvahová)
▫ vynikající fejetonista
▫ novátor české prózy – umění vypravěčské, charakterizační a popisné; lidovost a demokratismus
▫ zájem o městské prostředí a nižší společenské vrstvy
▫ život zobrazen bez idealizace, realisticky; často satirický nebo ironický pohled
▫ rozmanitost forem
▫ jazyk plní funkci charakterizační a odpovídá i tematické rovině

• Vítězslav Hálek (1835–1874)
- narodil se na Mělnicku; venkov; Nerudův přítel; studium filozofie
- byl předním organizátorem nastupující generace májovců, dosáhl úspěchů už za svého života, byl oslavován a jako básník vysoce ceněn
- protiklad Nerudy, psal optimistickou poezii, verše se rýmují, jsou melodické, rytmické Þ je autorem zpěvné (melodické) poezie

- básník:
- zpoč. vliv Máchy a Byrona Þ lyrickoepická báseň Alfred
- nejvíce se proslavil lyrickými básněmi
• sb. Večerní písně (1858)
- optimismus a radost ze života (× Nerudův pesimismus ve sbírce Hřbitovní kvítí)
- lehká, zpěvná forma; prosté, citové verše
- inspirace: šťastná láska, vztah k přírodě
- lyrika:
▫ osobní, intimní, milostná (láska k ženě), např. básně X, XVIII – oslava pozemské lásky, přírodní motivy, náboženský motiv (modlitba, sepjaté ruce)
▫ přírodní (harmonie v přírodě vzorem pro člověka), např. báseň I – Přilítlo jaro zdaleka (jarní příroda, vnímaná všemi smysly)
▫ společenská (oslava národa a umění, odpovědnost umělce ve společnosti), např. básně LI – Kdo v zlaté struny zahrát zná, LXI – Nekamenujte proroky (umělec, básník = mluvčí národa, prorok)
- sbírka obsahuje drobné lyrické básně písňové formy, nacházíme v nich motivy šťastné lásky a motivy vznešeného poslání básníka
- milostná lyrika Hálkova vycházela z osobního prožitku šťastné lásky k dívce ze zámožné měšťanské rodiny, která básníka pozdějším sňatkem existenčně zajistila

PÍSEŇ = kratší lyrická báseň, autor užívá rýmu, jsou melodické, často se zhudebňují, prostá forma, prostý jazyk, jsou jednoduché po formální stránce, opakují se určité motivy

• sb. V přírodě (1874)
- obraz rodného kraje
- symbolický význam: harmonie, klid × lidská společnost plná rozporů

- veršovaná epika: sb. Pohádky z naší vesnice (1874)
- poslední Hálkova básnická sbírka, vyšla měsíc po básníkově předčasné smrti
- obsahuje básně z venkovského prostředí
- přibližuje život českých lidí na venkově, přibližuje typické postavy z venkova
- sociálně-kritický postoj

- prozaik:
- vrchol jeho tvorby představují povídky, např.: Pod pustým kopcem, Na vejminku, Na statku a v chaloupce
- témata:
▫ mezilidské vztahy, vztahy rodičů a dětí, bezcitnost dětí ke starým rodičům, kritizuje záporné vlastnosti lidí, výměnkářská otázka: p. Na vejminku
▫ touha po majetku; zatvrzelost a neústupnost vesnických lidí; peníze určují lidské vztahy: p. Muzikantská Liduška (o lásce, které rodiče nepřáli; příběh dívky, která je rodiči přinucena vzít si muže, kterého nemiluje a z nešťastné lásky se pomate; peníze určují lidské vztahy)
▫ sociální struktura vesnice, vztahy mezi lidmi – p. Na statku a v chaloupce – kontrastní prostředí: blahobyt × chudoba, sedlák Líska × Jíra a Lenka, rozvrácená rodina × spokojenost a lidské štěstí
- místem děje Hálkových povídek je venkov, je přesvědčen, že člověk by měl žít v souladu s přírodou a neměl by být posuzován podle majetku a postavení, ale podle toho, jaký je, jaké má vlastnosti

- dramatik: veršované tragédie, ale nehrají se, zanikly
- žurnalista: redaktorem Národních listů, řídil časopis Lumír a časopis Květy (zal. Tylem), psal fejetony a literárně kritické články
- organizátor kulturního života (Umělecká beseda)

• Adolf Heyduk (1835–1923)
- nazýván „povltavským slavíkem“
- přes 60 sbírek přírodní, vlastenecké i osobní lyriky
- sbírky: Hořec a srdečník, Zaváté listy, Cimbál a husle (vztah k Slovensku; inspirace slovenskými lidovými písněmi, oslava podtatranské přírody)

• Václav Šolc (1838–1871)
- píše i sonety, autor jediné sbírky Prvosenky
- sociální tematika i oslava venkova, ocenění významu lidské práce – b. Píseň o ruce mozolné
- vlastenecká lyrika – např.: Primula versi
- jeho lyrické básně se nazývají gazely

GAZEL = lyrická báseň, kde není stanoven počet veršů; má 1 rým, který spojuje první dva verše a potom všechny sudé

• Rudolf Mayer (1837–1865)
- pro svou předčasnou smrt nemohl rozvinout svůj básnický talent, jeho verše zůstaly roztroušeny v časopisech, po jeho smrti se ujal jejich uspořádání jeho přítel – filozof Josef Durdík
- autor sociální balady V poledne (monolog bouřícího se topiče, úvahy o pomstě tyranovi)

• Karolína Světlá (1830–1899)
- vlastním jménem Johanna Rottová, spisovatelské jméno přijala podle rodiště svého manžela – Světlé v Podještědí
- pocházel z pražské poloněmecké obchodnické rodiny, prošla německou výchovou, teprve později ji její domácí učitel Petr Mužák seznámil s českým národním životem a českou literaturou, později se za něho provdala
- vliv na ni měla Božena Němcová a krátký milostný vztah k Janu Nerudovi
- patří ke generaci májovců, prozaička, autorka 1. českého románu
- příběhy emancipovaných ženských hrdinek – vzory pro národní společnost (dovedou se zříci osobního štěstí a obětovat se)

- v počátku její tvorby stojí pražské prózy (z pražského prostředí z dob mládí autorky)
např.: První Češka (1861) a Černý Petříček (1871)

- venkovská próza námětově umístěna do Podještědí, tzv. ještědské romány
- vrchol tvorby, 5 příběhů žen, prožívajících konflikt mezi láskou a mravní povinností
- autorka podává charakteristiku vesnického lidu, chtěla řešit určité morální otázky, největší pozornost věnuje vztahu muže a ženy
- postavy žen idealizuje, ženy jsou schopny něco obětovat (Sylva)
- vyslovuje myšlenku, že skutečného štěstí nelze dosáhnout porušením mravních zákonů
- v závěru vítězství odpovědnosti
- úsilí o realismus, ale ještě prvky romantismu: romány Vesnický román, Kříž u potoka (vztah Evičky a Štěpána Potockých; Evička představuje postavu mravně silné ženy, je odhodlána zlomit kletbu Štěpánova rodu: každé manželství na statku Potockých skončí špatně), Kantůrčice, Frantina, Nemodlenec

- povídka Hubička
- o lásce Vendulky a Lukáše
- po úpravě Elišky Krásnohorské se stala libretem k Smetanově stejnojmenné opeře

• Gustav Pfleger – Moravský (1833–1875)
- patří k májovcům, představuje počátky sociálního románu (sociální problémy, bída, nezaměstnanost, často osudy dělníků)
- román Z malého světa
- sociální román
- obraz života dělníků v pražské kartounce (rozbíjení strojů 1844, dělnické bouře Þ Praha pol. 19. stol.)
- sociální i národnostní konflikty (čeští dělníci, německý továrník)
- romantické motivy, úsilí o realismus

• Jakub Arbes (1840–1914)
- spjat s májovci, znal se s Nerudou
- autor sociálních románů
např.: román Kandidáti existence – pokus pomoci dělnictvu (vliv utopického socialismu)
- psal především romaneta, např.:
• Newtonův mozek – o stroji rychlejším než světelný paprsek; zpětný pohled (cesta do minulosti plné bojů) Þ protiválečné zaměření
• Svatý Xaverius – o domnělé záhadě obrazu v malostranském kostele sv. Mikuláše; považ. za nejlepší romaneto

ROMANETO (z lat. malý román) = prozaický epický žánr nevelkého rozsahu, děj je napínavý; fantastický, dobrodružný příběh s výraznou pointou, základem je záhada, kterou se snaží autor vyřešit; vychází z vědeckých poznatků nebo vlastních logických myšlenek

- často srovnáván s Edgarem Allanem Poem (počátky hororu), Arbes je předchůdce detektivky a sci-fi v české literatuře
- romaneta ve 20. stol. psal Jaroslav Havlíček
- v mnohých romanetech Arbese nacházíme autobiografické prvky a rozsáhlé úvahové pasáže

+ vložit vlastní dílo upravit toto dílo
  Sdílet článek na: Facebook Facebook   MySpace MySpace   Linkuj Linkuj  
Střední školy - seznam středních škol
Střední odborné školy - seznam středních odborných škol
Bazar pro maminky - staré i nové oblečení oblečení pro děti.
 Reklama