- z lat., angl., fr. romantic = napínavý, často odchylný od skutečnosti, dobrodružný, nevšední, neobvyklý, citový, záhadný; pův. od slova roman = rozsáhlé výpravné dílo
= velký evropský umělecký sloh, literární směr (ve všech evropských literaturách) i životní postoj (touha po svobodě)
- počátek: konec 18.


a 1. pol. 19. stol. (po preromantismu)
- zdůrazňuje cit a fantazii, zdrojem umění je minulost, lid a jeho umění, příroda = znaky spol. s preromantismem
- vznikl jako reakce na osvícenství s jeho racionalismem, na první průmyslovou revoluci a na krizi civilizace po Velké francouzské revoluci a ze napoleonských válek; reaguje na politickou a společenskou nejistotu, všechno pokrokové potlačováno, člověk nesvobodný, zklamání z tehdejšího uspořádání společnosti
- pocity člověka: nespokojenost, zklamání, osamění  promítány do pocitů hrdinů
- znaky:
▫ základní motiv – konflikt mezi snem a skutečností, mezi jedincem a společností
▫ autor ke realitě přistupuje subjektivně, individuálně, skutečnost zobrazuje takovou, jakou ji chce mít on sám, ne takovou, jaká je
▫ důraz na cit, fantazii, imaginaci (× osvícenský a klasicistní důraz na rozum)
▫ zdůrazňuje individualitu, odmítá normy
▫ autoři od skutečnosti utíkají do vysněných světů, do vlastního nitra, do minulosti
▫ obdivují minulost, přírodu, mystiku, exotiku, lidovou slovesnost
▫ někteří se bouří – představitelé revolučního romantismu – hrdinové bojují proti pesimismu, např. George Gordon Byron
▫ romantický hrdina: výjimečný, odlišný, člověk okraje společnosti, často splývá s autorem, vyslovuje jeho názory, staví se proti společenským konvencím, touží po skutečné lásce, ale ví, že jí nikdy nemůže dosáhnout  hrdina tragický; často loupežník, poutník, vyvrženec společnosti, vrah, kat, cikán, někdy se stává revolucionářem
▫ časté téma: nešťastná láska, neúspěšné buřičství  světabol, skepse (spleen, chandra)
▫ výjimečné prostředí, děj se často odehrává v dávné minulosti, v exotickém prostředí, ve vězení
▫ netypické, výjimečné, dobrodružné situace
▫ nové estetické hodnoty a subjektivní vztah ke skutečnosti; kontrastnost, smysl pro barvitost, hudebnost, zvukomalebnost jazyka, obraznost; typické motivy přírody, barev, vzpoury, hněvu, snů, touhy

ZVUKOMALBA = napodobení zvuku slovy (řetězů řinčí hřmot)

ZVUKOSLED = hromadění hlásek, podporuje rytmus (lhal lásky žel)

▫ literární druhy:
a) mísí se lyrika a epika  vznikají balady, romance, veršované povídky
b) lyrika – milostná, přírodní, úvahová, subjektivní = reflexivní
c) epika – veršovaná  např. romány ve verších

BALADA = veršovaná lyricko-epická skladba, základem je tragický příběh, pochmurný ráz, děj zhuštěn, báseň středního rozsahu

ROMANCE = báseň středního rozsahu, protiklad balady, pojetí konfliktu smírné, jasnější nálada

BÁSNICKÁ POVÍDKA = POEMA – souvisí se vznikem moderního eposu, je však kratší, sevřenější, mívá druhý významový plán, zachycuje události ze života jednotlivce, nikoliv společnosti

- romantismus se obvykle nevyskytuje v čisté podobě, ale s prvky klasicismu, preromantismu, sentimentalismu nebo realismu

- v hudbě: německé – C. M. von Weber, F. Schubert, R. Schumann
italské – G. Rossini
polské – F. Chopin
- ve výtvarném umění: E. Delacroix, čeští malíři A. Kosárek, J. Navrátil

ROMANTISMUS V NĚMECKU
- přelom 18. a 19. stol. – poezie ”modrého květu”
- velmi různorodý

• Novalis (1772–1801)
- nejvýznamnější představitel německého romantismu, básník, spojuje legendu s mýtem a s pohádkou, svět skutečný a neskutečný
- sbírka Hymny noci
- vrcholné dílo
- motivy ztracené lásky, touha po smrti, oslava Panny Marie
- kontrast dne, života (světla) a noci, smrti (tmy)
- založen na napětí mezi časově a prostorově vymezenou skutečností individuální lidské existence a úsilím po absolutním bytí
- cyklus 6 hymnických zpěvů

- nedokončený román Heinrich von Ofterdingen – středověký básník hledá ”modrý květ” = symbol pravé poezie a života

• bratři Grimmové (Jakob a Wilhelm), (1785 – 1863, 1786 – 1859)
- vztah k lidové tvorbě a germánské mytologii  vydali německé lidové pohádky

• Heinrich Heine (1797–1856)
- německý židovský básník, 2. nejvýznamnější po Goethovi
- témata germánských a židovských pověstí, ale i témata současná
- Kniha písní
- lyrická sbírka o 5 částech (subjektivní prožitky, nešťastná láska, ironie)
- báseň Kniha písní, báseň Lore-ley

ROMANTISMUS V ANGLII
• George Gordon Byron (1788–1824)
- významný představitel anglického romantismu, byl romantickým bouřlivákem, rozešel se s aristokratickým prostředím, ze kterého pocházel, většinu života strávil v cizině, pomáhal Řekům v boji za svobodu, zemřel na morovou nákazu
- položil základ lyricko-epické povídce = byronská a básnickému dramatu

- moderní epos Childe Haroldova pouť
- rozsáhlá lyricko-epická básnická skladba
- popisuje daleké kraje, jejich obyvatele, přírodní scenérie, památná místa spojená motivem pouti lyrického hrdiny do kolébek antické kultury – Řecka a Itálie – v době napoleonských a osvobozeneckých válek
- autor se ztotožňuje s hrdinou, zamýšlí se nad smyslem života, je zklamán světem, rozchází se se společností, odchází do Řecka a Itálie
- má kritický postoj k současnosti, obdivuje antiku, slavnou minulost, protestuje proti nesvobodě v současnosti  byronismus = typ revolučního postoje, kdy člověk bojuje proti nesvobodě; spor hrdiny se světem, osamocený boj za svobodu proti tyranům, světabol (spleen)

- lyrická báseň Má duše temná je
- lyrika subjektivní – mluví o svých pocitech, o své duši
- autor je nešťastný, smutný  verše pesimistické

• Percy Bysshe Shelley (1792–1822)
- představitel revolučního romantismu - titanismu
- lyrická dramatická báseň Odpoutaný Prométheus
- obměna staré antické báje o hrdinovi (Prométheovi), který se vzepřel bohům a přinesl lidem oheň  hrdý vzdor proti osudu a moci = titanismus
- kontrast lidskosti (Prométheus) a božské tyranie (Jupiter), víra v konečné vítězství dobra
- úvahová lyrika

• Walter Scott (1771–1832)
- básník, sběratel lidových skotských balad, představitel historické prózy - historické povídky, historické romány
- historický román Ivanhoe (1879)
- děj z anglické historie z konce 12. stol., napětí, milostná tematika, prostředí rytířských soubojů, atmosféra hrdinství, cti, nadšení, vlastenectví
- král Richard Lví srdce se vrací z křížové výpravy a ze zajetí do vlasti
- děj má 2 linie:
a) konflikt kultury normanské a saské
b) dva milostné příběhy
- vykreslen proces vytváření anglického národa a téma citové orientace jedince v historickém procesu

HISTORICKÝ ROMÁN = námětem je život v minulosti, základem historická fakta a reálie  přiblížení dané doby; buď zachytí panoramatický obraz vzájemně se proplétajících osudů individuálních s národními, nebo zachycení rázu života dané etapy historického vývoje společnosti prostřednictvím fiktivního příběhu a fiktivních postav

ROMANTISMUS VE FRANCII
• François René de Chateaubriand (1768–1848)
- básnická povídka Atala
- návrat ke křesťanství a mystice před ”rozvratem” doby, únik do minulosti, prostředí exotické americké přírody, příběh nešťastné lásky Indiána Šakty a dívky Ataly, zasvěcené matkou Bohu
- barvitost, biblický patos, zvukomalebnost

• Victor Hugo (1802–1885)
- básník, prozaik, dramatik
- 20 let žil ve vyhnanství (ve 30. letech stoupencem Napoleona, pak jeho odpůrcem)
- manifestem romantismu ve Francii se stal úvod k jeho dramatu Cromwell (1827)

- vrcholem jeho básnické tvorby - básnický cyklus Legenda věků (3dílný)
- cíl: chtěl zachytit vývoj lidstva na cestě za pokrokem
- kontrastnost, motivy nešťastné lásky
- inspirace pro J. Vrchlického (- lumírovci, Zlomky epopeje – cyklus básnických sbírek) a J. S. Machara (- Česká moderna, Svědomím věků)

- próza – romány Chrám Matky boží v Paříži, Ubožáci (Bídníci), Dělníci moře tvoří vrchol jeho prozaické tvorby, jeho prozaické dílo dosáhlo velké popularity, romány překládány, mnohé zfilmovány

• Chrám Matky boží v Paříži (1831)
- historický román z prostředí středověké Paříže za vlády Ludvíka XI. (15. stol.)
- obraz královského dvora, církevních hodnostářů i spodiny lidstva
- kontrast krásy a ošklivosti (Esmeralda × hrbáč Quasimodo), zla a ušlechtilosti (pokrytecký kněz Froll × Quasimodo)
- dramatický dějový spád: Quasimodo je hrbatý zvoník z chrámu Matky boží. V dětství se ho ujal kněz Froll a vychoval ho. Kvůli němu se Quasimodo pokusí o únos cikánské tanečnice Esmeraldy, do níž je Froll zamilován. Je však při tom chycen a odsouzen k trestu na pranýři. Esmeralda jako jediná s ním má soucit – a on se do ní zamiluje, i když ví, že marně. Kvůli Frollovým intrikám je Esmeralda popravena, Quasimodo se mu za to mstí. Po letech je jeho tělo nalezeno v hrobce u Esmeraldy.

• Alexandr Dumas (1802–1870)
- francouzský romanopisec a dramatik, autor více než 80 dobrodružných romantických románů převážně s historickou tematikou
- nejznámější romány: Tři mušketýři, Hrabě Monte Christo, Královnin náhrdelník, Černý tulipán, Královna Margot

• Tři mušketýři (1844)
- dobrodružný román, 17. stol., vláda Ludvíka XV.
- příběh se začíná rozvíjet roku 1625 v jednom středofrancouzském městečku, pak se přesune do Paříže a 2x i do soudobé Anglie; časově rozložen do 3 let
- kontrast – statečnost mušketýrů × podlost kardinála, krása mylady × její nedobrá povaha; návrat do minulosti, důraz na city
- V té době je Francie neklidná, plná válčení a nepokojů. Chudý gaskoňský šlechtic d´Artagnan se vydává do Paříže, aby se stal mušketýrem. Nezávisle na sobě se seznámí se vznešeným Athosem, sličným Aramisem a chvástavým obrem Porthosem a se všemi si postupně domluví souboj. Na smluveném místě se ale objeví kardinálovo vojsko, proto se spojí a nakonec uzavírají i přátelství. Mušketýři jsou věrni králi, jsou odvážní a stateční.

• Stendhal (1783–1842)
- vlastním jménem Henri Beyle
- svým dílem tvoří přechod mezi romantismem a realismem; psychologická próza

- psychologický román Červený a černý
- dvojdílný román
- Julien Sorel: ctižádostivý, cíle chce dosáhnout za každou cenu  pokrytectví a přetvářky, nečestnost
- barvy v názvu symbolizují vojenskou uniformu a kněžskou kariéru; červená – symbol vášně, boje, lásky, černá – despotismus, temno, války
- Líčí osudy tesařova syna Juliána Sorela, který se pokusí o společenský vzestup po Napoleonově vzoru. Při cestě vzhůru nejprve pomocí vypočítavého poměru s ženou starosty pana de Rênal a potom pokusu o církevní kariéru se mu podaří stát se tajemníkem markýze de la Mole a svést jeho dceru. Sňatek s ní však překazí dopis paní de Rênal, za což se ji Julián pokusí zavraždit. Nakonec je odsouzen a popraven.

PSYCHOLOGICKÝ ROMÁN = příznačný pro realistickou prózu 19. stol., zaměřují se na vykreslení duševního života, střetání protikladných stavů a pocitů; zobrazení niterních reakcí postav poutá autorovu pozornost v míře větší než objasnění vnějších motivů, jimiž je chování hrdinů determinováno, metodou je analýza – zjevná i skrytá, přímá i nepřímá, soustředěná k záhadám jednání, zkoumající rozpory mezi činy a city

ROMANTISMUS V RUSKU
- typické prolínání romantismu a realismu

• Alexandr Sergejevič Puškin (1799–1837)
- básník, prozaik, dramatik
- výjimečný život: spory s carem  život ve vyhnanství, do Petrohradu se směl vrátit až v roce 1827, avšak až do své smrti zůstal pod policejním dozorem, zabit v souboji
- autor poém s typicky romantickým prostředím: Kavkazský zajatec, Bachčisarajská fontána, Cikáni

- román ve verších Evžen Oněgin (1833)
- ústřední hrdina typ „zbytečného člověka” (vysoké postavení, ale žádné vzdělání, ani zaměstnání), šlechtic plný předsevzetí a úmyslů, ale neschopen je uskutečnit, ztrácí smysl života
- téma nešťastné lásky, kontrast (Lenský × Oněgin), román ve verších  lyricko-epický, motivy mlhy, nočního světla, milostná lyrika
- typ „zbytečného člověka” = znak realismu (hrdina je představitelem určité společenské vrstvy, ale není už výjimečný)  1. realistický román se znaky romantismu
- Román líčí příběh Evžena Oněgina v sepětí se životem ruské společnosti 1. třetiny 19. stol.. Evžen Oněgin, mladý petrohradský švihák, odjíždí na venkov, kde mu umírá strýc. Po jeho smrti se seznamuje s básníkem Lenským a statkářkou Larinovou a jejími dcerami. Starší z nich - Taťána (nositelka nejkrásnějších ženských vlastností, ušlechtilosti a opravdového citu) – se do něj zamiluje a vyzná mu v dopise lásku. Oněgin ji však odmítá. V souboji zabije Lenského a vydá se na cesty. Po návratu nachází Taťánu vdanou. Tentokrát se do ní zamiluje on, avšak ona ho odmítá. I když na něho stále ještě nezapomněla, zůstává věrná manželovi.

ROMÁN VE VERŠÍCH = lyricko-epický žánr, vypravěč, vyprávění (epizody) proloženy lyrickými pasážemi, postava vypravěče zaujímá odstup vůči hrdinovy i ději, který je přerušován a dává podnět k autorským komentářům

- próza – novela Piková dáma, povídka Kapitánská dcerka s historickým námětem

- historické drama Boris Godunov (realistické drama z přelomu 16. a 17. stol.)

• Michail Jurjevič Lermontov (1814–1841)
- básník, prozaik, dramatik
- báseň Na smrt Puškinovu (1837)
- autor obviňuje společnost, která zapříčinila Puškinovu smrt
- kritika společnosti

- poema Démon
- romantická básnická povídka s filozofickou úvahou o dobru a zlu
- inspiroval se gruzinskou pověstí o lásce ducha hor k nevinné pozemské dívce
- Démon (nositel zla) je zavržen bohem pro svou vzpouru a je odsouzen k věčné samotě. Zatouží však po štěstí – chce prostřednictvím lásky ke gruzínské kněžně Tamaře dosáhnout vnitřního obrození. Svým polibkem ale Tamaru zabíjí. Svůj věčný zápas s bohem prohrává.
 zlo je výsledkem nedostatečnosti dobra, poměr mezi dobrem a zlem způsobuje tragiku ušlechtilých lidí

- drama Maškaráda

- psychologický román Hrdina naší doby
- romantický román v novelách, 4 části (Bella, Tamaň, Komtesa Mary, Fatalista)
- postava ”zbytečného člověka” - mladý aristokrat Pečorin, vyděděnec z vlastní vůle, hledá smysl života
- děj se odehrává na Kavkaze
- dílo je psáno ich-formou
- kontrast, výjimečný hrdina (vrah), exotické prostředí

ROMANTISMUS V POLSKU
• Adam Mickiewicz (1798–1855)
- začínal jako klasicista, ale přešel k romantismu
- epos Pan Tadeáš
- o nepřátelství dvou zemanských rodů

- básnická povídka Konrad Wallenrod
- uchovává si schéma byronské povídky
- téma národně osvobozeneckého boje
- litevský šlechtic se stane křižákem, aby mohl snáze zničit nepřítele své vlasti

• Jułiusz Słovacki (1809-1849)
- vynikl bohatou fantazií a virtuózním ovládnutím verše, psal básně a dramata

ROMANTISMUS V MAĎARSKU
• Sandor Petöfi (1823–1849)
- významný maďarský básník a revolucionář
- lyrik, poezie vlastenecká, revoluční a milostná
- padl v revoluci 1848–1849
- lyrická báseň Píseň národa
- vlastenecká lyrika, věří, že maďarský národ bude svobodný

ROMANTISMUS V USA
• Nathaniel Hawthorne (1804-1864)
- klasik amerického romantismu
- román Šarlatové písmeno
- symbolicko-alegorický román
- děj se odehrává asi v pol. 17. stol. V první novoanglické kolonii
- prolínání fantastického s reálným
- symbolika v románě vytváří paralelu s biblickým mýtem pádu člověka a jeho vykoupení
- Hlavní hrdinka po příjezdu do Ameriky zhřeší s mladým duchovním a má s ním dítě. Za to je odsouzena k nošení šarlatového písmena A. Její milenec nakonec doznává svou vinu a umírá.

• Edgar Allan Poe (1809–1849)
- básník a prozaik, zakladatel americké detektivky, hororu, novely
- jeho prózy mají fantastický, hrůzostrašný děj
- kniha povídek Grotesky a arabesky – např. povídka Maska Červené smrti

- své touhy po lásce a kráse spjaté s úzkostí vyjádřil v básni Havran

- prózy, např. Vraždy v ulici Morgue, Jáma a kyvadlo
- hrůzostrašný děj, počátky hororu, základy detektivní prózy