Webové aplikace | Informační systém pro školy | HR magazín | Celoživotní učení | Zábavný portál | Mzdová kalkulačka | Výpočet nemocenské | Seznam škol | BMI | Výpočet mateřské | Referáty | SuperMamina | Kalkulačky | Online hry | Mateřské školky | Spis szkół v PL | Kam na výlet | Zoznam škôl
Referáty, Seminárky, Čtenářské deníky, Maturitní otázky

Referáty, Seminárky, Čtenářské deníky, Maturitní otázky

Naleznete zde převážně informační materiály pro školáky. V databázi se nachází 4250 referátů.

Domů | Referáty | Seminární práce | Čtenářské deníky | Maturitní otázky | + Vložit dílo
 Doporučujeme

Trička s potiskem - vtipná trička s potiskem si můžete vyrobit i s vlastním motivem.

Střední školy - přehledný seznam středních škol.

Bazar pro maminky - staré i nové oblečení oblečení pro děti.


Střední školy

 Reklama


+ vložit vlastní dílo upravit toto dílo

Romantismus v české a slovenské literatuře

ROMANTISMUS V ČESKÉ LITERATUŘE
- rozvíjí se později než ve světových literaturách, až ve 30. letech 19. století
- složitější situace 30. let – hlavní úkol literatury = výchova k vlastenectví a vlastnímu uvědomění (Tyl), tento požadavek zpomaluje rozvoj romantismu
- jedinou skutečnou osobností českého romantismu byl Karel Hynek Mácha, dále pak Erben, Tyl, politici z roku 1848 Karel Sabina, Josef Václav Frič

• Karel Hynek Mácha (1810–1836)
- nejvýznamnější a nejdůslednější básník českého romantismu
- zakladatel moderní české poezie, revoluční básník, vlastenec (opěvuje českou zemi, českou přírodu), jako prozaik píše lyrizované prózy ze současnosti i z minulosti
- narodil se v Praze na Malé Straně, dětství prožité v chudé rodině ovlivnilo jeho kritický stav ke společnosti
- další vlivy na jeho tvorbu:
▫ četba děl světových romantiků
▫ politická situace v Evropě (1830 povstání v Polsku poraženo, Poláci prchali přes Čechy, mezi nimi i básník Słovacki)
▫ záliba v cestování (okolí Prahy, Krkonoše, východní Čechy, zříceniny hradů  zájem o historii českého národa, láska k české přírodě, k rodné zemi); přírodní krásy klade do kontrastu se společností
▫ hrál ochotnické divadlo, seznámil se zde se svou osudovou láskou Eleonorou Šomkovou = Lori

- jako advokátní koncipient (praktikant) nachází místo v Litoměřicích, tam těsně před sňatkem s Lori Šomkovou, matkou svého syna, zemřel (v 26 letech) na následky nemoci a vyčerpání; tamtéž pohřben, ale v r.


 Reklama


1939 jeho ostatky převezeny na vyšehradský hřbitov (velká manifestace proti německým okupantům)

- lyrickoepická báseň Máj (1836)
- vrchol tvorby, základní dílo moderní české poezie
- 4 zpěvy (poslední= epilog) a 2 mezizpěvy (intermezza) – zpomalují děj navozují atmosféru
- lyrika přírodní, milostná, úvahová (úvahy o životě)
- epická část: děj není podstatný, je jednoduchý, mlhavě nastíněný, je východiskem pro filozofické úvahy

Dějištěm je krajina pod Bezdězem, u Doks. Hlavní Hrdina Vilém je vyhnán z domu svým otcem. Stává se z něho „strašný lesů pán“. Zavraždí svůdce své milenky Jarmily, aniž tuší, že zabil svého otce. Jarmila spáchá sebevraždu. Vilém je uvržen do vězení a popraven. V závěru se s ním básník ztotožňuje.
Děj tedy tvoří 3 tragédie - Jarmilina, Vilémova, obecně lidská.

- Mácha oslavuje českou přírodu a srovnává ji s lidským životem, zamýšlí se nad smyslem života a kritizuje společnost, její lhostejnost. Obžalovává společnost, která nežije v souladu s přírodou. Příčinou viny jedince je společnost, ne jedinec sám.
Vilém zabíjí z lásky, mstí se společnosti, zosobňuje vzpouru proti společenskému řádu.
Mácha nevěří v posmrtný život, hrdinové nekončí v náboženské pokoře. Mácha je materialista, jedinou pokorou je země.

1. zpěv – obraz májové přírody, motiv lásky, první tragédie (Prvního májového večera končí Jarmila svůj život sebevraždou - utopí se - poté, co se dozví o odsouzení Viléma na popravu)
2. zpěv – znázornění času: věčnost přírody × doba do popravy zločince Viléma
3. zpěv – vrchol básně – krása přírody × lidský osud; vyznání lásky k rodné zemi (apostrofa země – poslední pozdrav vězně; země – jediná jistota – kolébka, hrob, matka, vlast); vzpomínka na dětství – nejkrásnější období života
4. zpěv (závěr) – básníkovo ztotožnění se svým hrdinou i poutníkem, který se po letech vrací na popraviště:
”Hynku! – Viléme!! – Jarmilo!!!”
úvaha nad tragikou lidského osudu
2 intermezza:
1. půlnoční popraviště
2. obraz horské přírody

- znaky romantismu:
▫ lyrickoepická skladba (= druhová forma)
▫ místo děje – krásná příroda + vězení = výjimečné prostředí, kontrast
▫ výjimečný hrdina – vyvrhel, zločinec, loupežník, vrah, vězeň
▫ výjimečný osud hrdiny – život mimo rodinu, mimo společnost
▫ téma nešťastné lásky, tragická láska
▫ autor se s hrdinou ztotožňuje – Vilém vyslovuje Máchovy názory na svět, na život, na společnost, formálně se ztotožnění autora s hrdinou projevuje ve 4. zpěvu (epilogu) – zvolání: ”Hynku! – Viléme!! – Jarmilo!!!”
▫ tématické okruhy lyriky typické pro romantismus – přírodní, úvahová, milostná

- umělecké prostředky:
▫ základní kompoziční prostředek výstavby je kontrast (život × smrt, světlo × tma, společenské zlo × příroda)
▫ oxymóron = spojení dvou protikladných pojmů (zbortěné harfy tón, umřelé hvězdy svit)
▫ Mácha využívá zvukové stránky jazyka:
zvukomalba (napodobuje zvuk):
nocí řinčí řetězů hřmot
zvukosled (podporuje rytmus):
”brunátné slunce rudě zasvitnulo”, ”bílých skví se šatů stín”
▫ epiteta konstans – stálá vlastnost (bělavé páry), ornans – zdobný přívlastek (růžový večer, večerní břeh)
▫ figury – anafora, epizeuxis
▫ metafory (bledá tvář lůny, země je kolébka i hrob), personifikace (o lásce šeptal tichý mech, jezero zvučelo tajný bol, tvář luny…)
▫ metonymie (hrdliččin zval ku lásce hlas)
▫ apostrofa země (”Ach zemi krásnou, zemi milovanou, ...”)
▫ práce s barvami
”Modravé páry z lesů temných
v růžové nebe vstoupají,
i nad jezerem barev jemných
modré se mlhy houpají;”
▫ gradace (temná noc, temnější mně nastává)
▫ verš je melodický, jambický (netypický pro ČJ), rám obkročný (abba)

- dobový ohlas Máchova Máje:
Dobová kritika odmítla z většiny toto dílo. Příčinou byl Máchův materialismus a atheismus. Máj nesplňoval tehdejší požadavky na výchovu, protože kritizuje společnost, poukazuje na nedostatky. Subjektivní poezie se zdála nebezpečná, domnívali se, že odvádí od vlasteneckých a národních zájmů. (Aby Máj vůbec vyšel, vložil Mácha úvodní vlastenecké verše.)
- aktualizace Máchova díla:
Mácha myšlenkové přerůstá svou dobu. K jeho dílu se přihlásily následující generace. První z nich byli májovci (Neruda, Světlá, Hálek, Hora, Arbes, Nezval, Hrubín, Seifert). 1858 vydali almanach Máj.

- próza:
- povídky s autobiografickými prvky, soubor povídek Obrazy ze života mého – Večer na Bezdězu, Marinka (prostředí chudé čtvrti Na Františku s výjimečnou postavou nemocné dívky jako kontrast mezi uměním a všední skutečností)
- román s postavami vyděděnců Cikáni
- oblíbené téma: historie
- román Křivoklad = 1. část zamýšleného 4 dílného cyklu Kat (Valdek, Vyšehrad, Karlštejn)


• Karel Sabina (1813 – 1877)
- Máchův stoupenec a první vykladač jeho díla
- psal básně, historické romány, povídky, prózu se sociální tématikou, dramata, libreta (např. k Prodané nevěstě nebo Braniborům v Čechách), překlady
- literární historik – studie o obrozenecké literatuře
- politik a novinář – v r. 1848 krajně levicové stanovisko, vězeň, po propuštění ve službách tajné policie
- román Na poušti
- román Oživené hroby

• Josef Václav Frič (1829 – 1890)
- „opožděný“ romantik, život v emigraci
- básník, povídkář, dramatik, překladatel; radikální český politik, vězněn
- sbírka politické lyriky Písně z bašty, čtyřsvazkové Paměti (svědectví o mládí, popis událostí r. 1848, 1849)

• Karel Jaromír Erben (1811 – 1870) – viz otázka č.6
- navazuje na tradici Čelakovského
- sběratel:
▫ lidové slovesnosti (pokračovatel Čelakovského)
▫ českých národních písní: Prostonárodní české písně a říkadla
▫ pohádek: Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních
(např. Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Zlatovláska, Otesánek, Hrnečku vař, Tři zlaté vlasy děda Vševěda, Pták Ohnivák a liška Ryšavá…)

- básník: sbírka Kytice z pověstí národních (1853)
- jediná Erbenova básnická sbírka
- české báje (vyslovují názory lidu na svět a život), obraz dávných lidových představ a názorů na život; většinou forma klasické balady (Poklad, Svatební košile, Polednice, Zlatý kolovrat, Štědrý den, Holoubek, Záhořovo lože, Vodník, Vrba, Dceřina kletba, Věštkyně)
- lyrickoepické básně, převážně forma lidových balad, ale i jiné druhy lidové epiky – pohádka (Zlatý kolovrat), pověst (Věštkyně), legenda (Záhořovo lože); celkem 13 skladeb
- význam Kytice:
▫ Erben v díle zachytil lidové názory na morálku; zamýšlí se nad tím, jak by se měli lidé chovat
▫ vztah rodičů a dětí – stále aktuální
▫ krátké obrazy české krajiny (Záhořovo lože, Poklad, Holoubek)
▫ stala se inspiračním zdrojem pro další básníky (Neruda – Dědova mísa, Vrchlický, Bezruč, Wolker) a malíře (Zrzavý, Aleš, Mánes)
▫ Erben vychází z ÚSL Þ jednoduchost, hovorová i nespisovná čeština, zdrobněliny, rým, dialogy, opakování (anafora, epizeuxis, epifora), zvukomalba, přirovnání, apostrofa, hyperbola, věty oznamovací, rozkazovací, zvolací, řečnické otázky, jednočlenné věty neslovesné

• Josef Kajetán Tyl (1808–1856)
- navazuje na dílo Klicpery
- významný organizátor českého divadelního života (bály, besedy, recitace), dramatik, dramaturg v pražském Stavovském divadle, herec, prozaik, novinář (Květy, Sedlské noviny), literární teoretik
- tvůrce českého realistického dramatu
- narozen v Kutné Hoře, syn vojenského hudebníka (později krejčovského mistra); profesor Klicpera na hradeckém gymnáziu v něm probudil lásku k divadlu; přichází ke kočovné divadelní společnosti; později zpět do Prahy – řídí česká představení na vedlejší scéně Stavovského divadla (od 1842), po revoluci 1848 odešel z Prahy a opět vstoupil ke kočovné společnosti; věřil, že je možné získat lidi výchovou a přesvědčováním pro národní ideály i pro „věc lidu“; umírá v chudobě v Plzni

- dramata:
▫ ze současnosti: Paličova dcera, Pražský flamendr, Chudý kejklíř, Bankrotář, fraška se zpěvy Fidlovačka aj.
▫ dramatické báchorky = pohádkové hry: Strakonický dudák, Lesní panna, Jiříkovo vidění aj.
▫ historické hry: Kutnohorští havíři, Jan Hus, Jan Žižka z Trocnova, Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové aj.
▫ adaptace: Paní Marjánka, matka pluku

- žurnalistika:
- Tyl – vlastenec Þ snažil se získávat lidi pro národní ideály
- téměř 10 let redaktorem časopisu Květy – soustředil tehdejší literáty (Mácha, Frič, Sabina)
- řídil časopis Vlastimil – populárně-naučný
- své názory a práce publikoval v časopise Pražský posel – dvouměsíčník
- Selské noviny – vycházely jen krátce, zakázány

- povídky:
▫ s historickou tématikou: Dekret kutnohorský (připomíná událost 1409, kdy Václav IV. počeštil Karlovu univerzitu)
▫ ze současnosti: Poslední Čech (povrchnost, sentimentalismus; tuto povídku ostře kritizoval Havlíček), Rozervanec (pravděpodobně o Máchovi)

• Fidlovačka
- děj se odehrává v Tylově současnosti v Praze
- fraška s písněmi
- pražské řemeslnické vrstvy (český živel), např. švec Kroutil × poněmčená Praha (vdova Mastílková)
- píseň Kde domov můj (zpívá slepý houslista Mareš) – melodie Františka Škroupa

• Rozervanec
- povídka polemizující s romantickým životním postojem K. H. Máchy
- 1. část – charakter dramatu, dialog mezi venkovanem a muži v knihkupectví, rozpráví o významu slova „rozervanec“ = člověk, který je vnitřně „rozervaný“, je to romantik
- úvahy o tom, jaký je Mácha člověk a jaký je jeho život; Tyl reaguje na Máchův životní postoj, kritizuje jeho pesimismus

• Strakonický dudák
- dramatická báchorka
- 3 jednání, živé dialogy, děj proložen písněmi
- dějové schéma: láska Dorotky a Švandy, překážky, Švandova cesta do světa za penězi; návrat
Švanda, syn polednice Rosovy, odejde se zázračnými dudami do světa, aby získal hodně peněz a mohl se oženit s Dorotkou. Na cestách se k němu vetře dobrodruh Vocilka. Dorotka se vypraví s šumařem Kalafunou za Švandou. Švanda je mezitím uvězněn Alamirem, ženichem princezny Zuliky, která se zamilovala do Švandy a chtěla si ho vzít za manžela. Nakonec vše dobře dopadne a Švanda si Dorotku vezme za ženu.
- postavy a dvojí svět:
▫ české lidové postavy (typy kladné):
Kalafuna: český muzikant, houslista, vlastenec; charakterní, obětavost (pomohl Švandovi), touha po domově
Kordula: starostlivá, pečlivá máma; svárlivá, ale dobrosrdečná
Dorotka: dcera hajného Trnky; moudrá, obětavá, věrná, statečná, symbol pravé lásky
▫ cizí svět:
Vocilka: typ zcela záporný; zběhlý student, prospěchář, příživník, zbabělec, bezcharakterní; tzv. ”světový Čech” (bez vztahu k vlasti) nebezpečí odrodilství; podobně i voják Šavlička
▫ pohádkové postavy:
princezna Zulika, král Alenoros, princ Alamír – strnulost, nepřirozenost, rozmarnost, krutost, marnivost (× české prostředí)
▫ svět víl:
neskutečné postavy, např. Rosava (Švandova matka); spojitost se světem skutečným (Švandovy očarované dudy), zosobněná česká příroda (matka – ochránkyně, vlast)
▫ ústřední postava Švanda
vlastnosti dobré (podnikavost, dobrosrdečnost), ale i špatné – vyplývající z mládí a nezkušenosti (přílišná touha po penězích, důvěřivost, lehkomyslnost; podléhá cizím vlivům, kolísá ve vztahu k Dorotce); jeho charakter se během hry vyvíjí k dobrému (pracovitost, národní hrdost)
- jazyk postav (charakterizační prostředek):
český, lidový (Kalafuna, Švanda)
světácký (Vocilka – cizí slova, zkomoleniny)
neživotný a strojený (Zulika)
poetický (víly – mluví ve verších)
- záměr:
oslava českého lidu – síly, lásky, obětavosti, vlastenectví
varování před odrodilstvím, před přílišnou touhou po penězích
- v dramatu se prolíná svět lidí a svět pohádkový, svět lidí je zobrazen realisticky Þ autor stojí na počátku realismu; vytvořil různé typy lidí (typizace = znak realismu); pohádkové postavy nejsou typizovány, mluví knižním jazykem, mohou zasahovat do života lidí

- na Tyla navazuje Stroupežnický, vrchol českého realistického dramatu – Maryša bratří Mrštíků

DRAMATICKÁ BÁCHORKA = pohádkové motivy (víly, kouzelné dudy, princezna, princ), svět lidí a svět postav, nese znaky romantismu i realismu

ROMANTISMUS NA SLOVENSKU
- do 40. let 19. stol. neexistoval jednotný celonárodní spisovný jazyk
- s romantismem na Slovensku je spjata generace štúrovců, kteří uzákonili spisovný slovenský jazyk na základě středoslovenského nářečí (Štúr, Hurban, Hodža)

• Ľudovít Štúr (1815-1856)
- vedoucí osobností politického i kulturního života na Slovensku ve 40. letech
- novinář politik, básník

- nejvyšších uměleckých hodnot dosáhli štúrovci v poezii
- 3 nejvýznamnější slovenští básníci: Janko Kráľ, Andrej Sládkovič, Ján Botto
- vzory hledali v západní literatuře – Byron, i další Puškin, Mickiewicz, Mácha
Þ inspirovali se díly světových revolučních romantiků, rozvíjejí ale i domácí tradice, vycházejí z ÚLS, inspirují se životem slovenského lidu a slovenskou přírodou
- oblíbeným žánrem slovenských romantiků – balada
- odmítají přepjatý romantický subjektivismus a pesimismus
- píší politickou lyriku (oslavují boj za svobodu národa, národní hrdost, reagují na násilnou maďarizaci), patří k vlastenecké lyrice

• Samo Chalupka (1812-1883)
- boj národa za svobodu, ohlasy lidových písní
- báseň Mor ho!
- o hrdinství družiny slovenských bojovníků, kteří padli v nerovném boji proti vojsku římského císaře
- autor byl silně spjat s lidovou slovesností
- hrdinský zpěv, epická skladba

• Andrej Sládkovič (1820-1872)
- lyrickoepická skladba Marína (1846)
- podnět k napsání – básníkova nešťastná láska Þ milostná lyrika, mísí se s lyrikou vlasteneckou (Kolár – Slávy dcera)
- rodiče krásnou Marínu přinutili, aby se vzala za bohatého nápadníka. Když se básníkovi v životě stává nedosažitelnou, zříká se lásky k ní a své síly věnuje vlasti.
- znaky romantismu: lyrickoepická skladba, nešťastná autorova láska, míšení lyriky milostné a úvahové

- heroicko-idylický epos Detvan
- lyrickoepická báseň
- hlavní postava je mytická, ne historická
- autor vypráví o detvanském mládenci, který zabil sokola patřícího králi. Král mu po mládencově přiznání odpouští, hlavně za jeho odvahu.

• Janko Kráľ
- básník, revolucionář, nejtypičtější romantik své generace, revoluční romantik, nejradikálnější básník štúrovců
- balada Zakliata panna vo Váhu a divný Janko
- vypravěč – sám básník
- typický romantický hrdina (nespokojený)
- vychází z pověsti o zakleté panně, která splní přání tomu, kdo ji vysvobodí

- romantický epos Výlomky z Jánošíka
- téma protipanské vzpoury, odboje lidu

• Ján Botto (1827-1876)
- lyrickoepická báseň Smrť Jánošíkova (1862)
- úvod + 9 zpěvů
- předzpěv je obrana horních chlapců a oslava svobodného života
- v následujících zpěvech – chycení Jánošíka, jeho vězení, loučení s milou, úvahy o životě a smrti
- poslední alegorický obraz Jánošíkovy svatby s královnou vil symbolicky spojuje duši lidu s revolučním odkazem
- znaky romantismu: výjimečný hrdina (zbojník), bouří se, námětem je pověst, přírodní lyrika, přírodní motivy (motivy hor, motiv Tater, Dunaje, motiv ohně…), motiv nešťastné lásky, vzpoury, na konci – fantastické prostředí

- ve 30. a 40. letech – vlastenecké verše, které zlidověly, psali např.
• Ján Matúška
- autor básně Nad Tatrou sa blýská
• Karol Kuzmány
- Máchův obdivovatel Þ Pláč nad smrtí Karla Hynka Máchy (1836)

- významnými prozaiky štúrovské generace byli:
• Jozef Miloslav Hurban (1817-1888)
- autor povídek a románů
- náměty pro své prózy hledá v historii, ale píše i prózu ze současnosti
• Ján Kalinčiak (1822-1871)
- vytvořil umělecky nejhodnotnější prozaické dílo slovenského romantismu
- Reštavrácia (obraz voleb 30. let, prvky realismu)

+ vložit vlastní dílo upravit toto dílo
  Sdílet článek na: Facebook Facebook   MySpace MySpace   Linkuj Linkuj  
Střední školy - seznam středních škol
Střední odborné školy - seznam středních odborných škol
Bazar pro maminky - staré i nové oblečení oblečení pro děti.
 Reklama