OHLASOVÁ POEZIE
• František Ladislav Čelakovský (1799 – 1852)
(2. fáze NO – cílem bylo povznést ČJ na úroveň evropské literatury, zájem o lid a jeho umění, lidovou slovesnost, historii…)
- narodil se ve Strakonicích, podporoval myšlenku slovanské vzájemnosti
- zabýval se studiem ÚLS sběratel (viz dále)
- překladatel: Herder, Goethe aj.
Reklama
- redaktor Pražských novin a jejich přílohy Česká včela
- básník:
- ohlasové poezie = tvorba v duchu lidové slovesnosti, vychází z lidové tvorby, napodobuje obsahově, myšlenkově i formálně ÚLS
- cíl: chtěl obohatit tvorbu umělou o hodnoty, které měla lidová slovesnost, chtěl zpřístupnit svou básnickou tvorbu širokým vrstvám
- zamýšlel napsat ohlasovou poezii všech slovanských národů, nakonec však realizoval jen 2 sbírky:
• sbírka Ohlas písní ruských
- v Rusku viděl posilu nesvobodného českého národa i jiných Slovanů, zvláště v době, kdy Rusové vítězili nad Napoleonem (1812) a nad Turky (1829)
- vyjádření slovanské myšlenky; inspirace ruskou lidovou slovesností; ruské byliny přetváří, dokresluje, hrdinům připisuje jiné činy
- témata:
▫ vítězství Rusů nad Turky (b. Rusové na Dunaji r. 1829)
▫ vítězství nad Napoleonem 1812 (b. Velká panichida)
▫ bohatýrská minulost (b. Ilja Volžanín, Bohatýr Muromec, Čurila Plenkovič)
- převaha epiky nad lyrikou (odpovídá charakteru ruské lidové slovesnosti)
- báseň Bohatýr Muromec (podle byliny Ilja a Kalin - car)
- epická skladba
- 3 Tataři přepadli mladíka. Zabili ho a okradli. Bohatýr Muromec, mstitel bezpráví, Tatary zabil a mladíka pohřbil.
- kompoziční paralelismus (jevy jsou položeny souběžně):
1) obraz přírody: 3 jestřábi sokola
2) další obraz: 3 Tataři zabili junáka
- přirovnání protikladem = antiteze
”Vzav se tu odněkud kůň vyjíždí,
on nevyjíždí, on větrem letí.”
- opakovací figury: epizeuxis („zpod lesa, lesa hustého“), anafora, epifora, epanastrofa (zpomaluje děj, dodává epickou šíři)
- epiteton konstans = básnický přívlastek, zdůrazňuje určitou vlastnost, autor vyjadřuje svůj vztah k věci, např. dobrý mládenec, svatá Rus, bujný kůň, syrá země
- hyperbola (nadsázka) – autor zveličuje („jedním skokem - do půl pole“)
- rusismy (mládec, sobaka)
• sbírka Ohlas písní českých
- zachycuje ráz českého lidového života
- témata:
▫ obraz českého lidu – humor, satira (b. Český sedlák)
▫ nenávist k útisku (b. Vrchní z Kozlova)
▫ oslava husitského vojevůdce (b. Prokop Holý)
▫ balada v lidovém tónu (b. Toman a lesní panna)
- převaha lyriky nad epikou
- básně satirické – kritika vrchnosti, panstva, sociálních poměrů apod., báseň Pocestný, báseň Vrchní
z Kozlova
- ve sbírce je i známá báseň Dárek z lásky - dárky z lásky nelze vyvážit penězi
ÚSTNÍ LIDOVÁ SLOVESNOST
- tvorba lidu, zvl. venkovského, bohatství tematické a žánrové, doklad tvořivosti a uměleckého cítění lidu, odraz jejich životních zkušeností, posilovala český lid, důležitá pro zachování ČJ
- inspirační zdroj pro literaturu, zvl. v období národního obrození (Erben, Čelakovský, Němcová), ale i pro literaturu 20. stol. (E. F. Burian, M. Kabátová)
- znaky ÚLS:
▫ anonymita
▫ ústní tradování
▫ variabilita textu
▫ kolektivnost
▫ lidovost
▫ jednoduchost
- žánry:
• pohádky – nadpřirozené jevy, obsahují i mravoučné ponaučení, vycházejí někdy z biblických motivů, bajek nebo ze současnosti, vítězství dobra nad zlem je jejich logickým důsledkem
• pověsti – jednoduché příběhy z minulosti (např. blanická pověst, pověst o Bruncvíkovi, o Daliborovi) nebo z doby nedávné či současné (chodská rebelie, Jánošík a zbojnictví), mohou se pojit i s určitým místem anebo lidským společenstvím – tzv. pověsti rodové; vize lepšího života v budoucí době
• písně – zprav. forma lyrickoepické básně, pravidelná sloka, rytmus, rým, refrén; působivé balady – např. Osiřelo dítě, Utonulá, Sestra travička; lyrické písně – duchovní, vojenské, sociální, taneční i milostné, zbojnické, např. Sluníčko za hory zachází, Počkejte, vy páni, šak vás pánbu skloni, Co to máš děvečko, Pod našima okny, Píseň o čtyřech posledních věcech člověka
• proroctví – blízká pověstem, např. Libušino proroctví
• lidová dramata – vycházejí z náboženských velikonočních a vánočních her, lidové hry se zpěvy; patří sem i loutková představení, často s námětem nepůvodním, např. Faust, Don Juan; nejznámější loutkář – Matěj Kopecký – vycházel z barokní tradice
- i anonymní autoři se blíží úrovni spisovatelů
- smysl pro humor – např. Satira na čtyři stavy, Verše o perníkářství
- sběratelé lidové slovesnosti, např.:
F. L. Čelakovský (slovanské národní písně, přísloví)
K. J. Erben (české písně a říkadla, pohádky)
B. Němcová (pohádky)
J. Š. Kubín (vyprávění z Podkrkonoší, pohádky)
J. Jindřich (písně z jižních Čech)
F. Sušil, F. Bartoš, L. Janáček (moravské písně)
J. Kollár, P. J. Šafařík (slovenské písně)
• František Ladislav Čelakovský (1799 – 1852)
- byl představitelem literatury, která sbližovala poezii s lidovou slovesností, zabýval se studiem lidové slovesnosti, profesor slavistiky ve Vratislavi, pak v Praze, zajímal se o lid a jeho umění sběratel:
▫ slovanské lidové tvorby
Slovanské národní písně (3 svazky)
▫ přísloví a pořekadel
Mudrosloví národu slovanského v příslovích
• Karel Jaromír Erben (1811 – 1870)
(3. fáze NO, resp. 1. fáze 2. etapy NO = romantismus - rozvíjí se později než ve světových literaturách, až ve 30. letech 19. století, složitější situace 30. let – hlavní úkol literatury = výchova k vlastenectví a vlastnímu uvědomění (Tyl), tento požadavek zpomaluje rozvoj romantismu; subjektivnost, individualismus, nadpřirozeno, sny, city, odklon od skutečnosti, exotika, minulost…)
- navazuje na tradici Čelakovského
- narodil se v Podkrkonoší (Miletín). Studoval filozofii a práva v Praze. Seznámil se s Fr. Palackým, spolupracoval s ním. Byl i historikem a archivářem města Prahy. Zabýval se národopisem, vydával staročeské literární památky (např. Husovy spisy).
- sběratel:
▫ lidové slovesnosti (pokračovatel Čelakovského)
▫ českých národních písní: Prostonárodní české písně a říkadla
▫ pohádek: Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních
(např. Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Zlatovláska, Otesánek, Hrnečku vař, Tři zlaté vlasy děda Vševěda, Pták Ohnivák a liška Ryšavá…)
• Božena Němcová (1820 – 1862) - viz otázka č.9
(4. fáze NO, resp. 2. fáze 2. etapy NO = počátky realismu - rozvoj v 19. stol. spolu s romantismem, převládá v literatuře 2. pol. 19. stol.; objektivnost, pravdivost, víra v rozum, kritika společnosti …)
- prozaička, zakladatelka české venkovské prózy
- sběratelka českých i slovenských pohádek:
- Národní báchorky a pověsti (např. Chytrá horákyně)
- Slovenské pohádky a pověsti
• Jan Kollár (1793–1852) – viz otázka č.5
(2. fáze NO – cílem bylo povznést ČJ na úroveň evropské literatury, zájem o lid a jeho umění, lidovou slovesnost, historii…)
-sběratel slovenských lidových písní - Národnie zpievanky
VÝVOJ ČESKÉ BALADY
BALADA = lyr-ep. skladba, pochmurný děj, dramatický spád, tragický závěr, sevřenost, úsečnost výpovědi, dialog
▫ klasická - vliv lidové slovesnosti, nadpřirozené jevy, bytosti
▫ sociální - nositelem tragičnosti jsou společenské poměry
ROMANCE = lyrickoepická skladba, báseň veselé, smavé nálady
• Josef Jungmann (1773–1847) – viz otázka č.5
- 1. česká romance Oldřich a Božena
• František Ladislav Čelakovský (1799 – 1852)
- balada Toman a lesní panna
- klasická balada s lidovým základem, lyricko-epická
- autor zpracovává téma svatojánské noci, kdy mají kouzelné bytosti moc nad člověkem
- Toman se rozhodl jet za svou dívkou. Sestra mu radila, aby nejezdil doubravou, protože byl večer před svatým Jánem. Toman ji tedy poslechl. Když však dorazil k milé, zjistil, že oslavuje zásnuby s jiným. Celý nešťastná a zoufalý se pomalu blížil k doubravě. V temném lese náhle spatřil krásnou lesní pannu, která ho očarovala. Omámený Toman spadl z koně do propasti.
- dramatická skladba básně s gradací
- využití kontrastu a zvukomalby („nad ouvalem sova houká“)
- písňový a lidový základ (lidové představy o kouzlu letní svatojánské noci, personifikace tajemných sil)
- kompoziční postup lidové epiky – opakování slov, trojí opakování děje, opakování motivů, paralelismus, obraty z lidového jazyka, lidová rčení, nespisovné výrazy, zdrobněliny
• Karel Jaromír Erben (1811 – 1870)
- jediná Erbenova básnická sbírka Kytice z pověstí národních (1853)
- vycházela časopisecky, jako kniha poprvé 1853
- české báje (vyslovují názory lidu na svět a život), obraz dávných lidových představ a názorů na život; většinou forma klasické balady (Poklad, Svatební košile, Polednice, Zlatý kolovrat, Štědrý den, Holoubek, Záhořovo lože, Vodník, Vrba, Dceřina kletba, Věštkyně)
- lyrickoepické básně, převážně forma lidových balad, ale i jiné druhy lidové epiky – pohádka (Zlatý kolovrat), pověst (Věštkyně), legenda (Záhořovo lože); celkem 13 skladeb
- základní motivy:
▫ boj člověka s přírodou, víra v nadpřirozené síly (bezmocnost)
▫ základní vztahy mezi lidmi (neposlušnost, vražda, péče o dítě; jejich narušení Þ konflikt), zvláště vztah matky a dítěte (motiv mateřské lásky nebo nelásky)
▫ vina Þ trest (často neúměrný, krutý)
▫ osudovost – jedinec často nucen volit, ale nevyhne se tragédii (neúměrně vysoký a nevyhnutelný trest)
• b. Kytice - úvodní, symbol mateřídoušky na hrobě zemřelé matky je útěcha pro její děti – sirotky (duše matky se vtělila v kvítek), 2. část – poslání sbírky – autor přirovnává své pověsti ke kytici uvité z mateřídoušky; matka jako symbol vlasti, národa; autorův výklad původu bájí i svého záměru
• b. Poklad - námět Velkého pátku – odkrývají se poklady; matka pro bohatství zapomněla v jeskyni (otevřené skále) dítě; po roce se v modlitbách k dítěti vrací, myslí jen na jeho záchranu, bohatství ji už neláká (zlato se proměnilo v kamení)
• b. Svatební košile - balada o návratu mrtvého milého; dívka prosí v modlitbách, aby se vrátil, jinak vyhrožuje sebevraždou (= provinění); mrtvý milý si přichází pro nevěstu v měsíční noci, vezme jí modlitební knížky, růženec i křížek po matce a spěchají na hřbitov; dívka se skryla v umrlčí komoře, zachránila se modlitbami a pokáním (život vítězí nad smrtí)
• b. Polednice - rozhněvaná matka přivolala na neposlušné dítě polednici, pak se ho snažila zachránit, ale v náručí ho udusila Þ matka za své provinění (špatnou péči) nese neúměrný trest; znaky balady: pochmurný děj, nadpřirozená postava Polednice, rychlý spád, tragický konec, stručný děj, dialogy (typické pro ÚLS)
• b. Zlatý kolovrat - pohádka (námět B. Němcové) o krásné Dorničce, která se měla stát ženou krále, ale nevlastní matka s dcerou ji v lese zabily; zločin vyšel najevo – za zlatý kolovrat, přeslici a kužel stařeček vyměnil dívčí ruce, nohy a oči a živou vodou dívku zahojil; podvedený král obě zlé ženy potrestal stejně, jako ony Doru; odsouzeno sobectví a touha po bohatství, zvítězilo dobro
• b. Štědrý den - touha po poznání budoucnosti; sestry Marie a Hana prosekaly o půlnoci led vidina Haniny svatby a Mariiny smrti se splnila; příběh vytvořen uměle, využity lidové obyčeje o budoucnosti raději jen snít
• b. Holoubek - balada; mladá žena otrávila svého muže a znovu se vdala; nad jeho hrobem tklivě zpíval holoubek o její vině, svědomí ji dohnalo k sebevraždě (utopila se); nadpřirozená bytost – holoubek, co houká pravdu; romantická kresba přírody, krása české krajiny
• b. Záhořovo lože - polemika s Máchou (jeho revolta, ale Erbenův smysl pro řád, mravní zákon); báseň o vině a odpuštění (Erbenův hrdina ho dosáhne, Erben odmítá vzpouru proti společenským a mravním zákonům × Mácha: revolta, vzdor); legenda barokně romantická; epické jádro: Mladý poutník se vydal do pekla pro úpis, kterým ho otec zaprodal Satanu. Na cestě se setkal se zločincem Záhořem, který má na svědomí řadu vražd a je mu jasné, že po smrti půjde do pekla. Záhoř poutníka pouští dál pod podmínkou, že mu bude vyprávět vše, co v pekle viděl a slyšel. Mladík se vrátil; zdrtil Záhoře zprávou, že na něho v pekle čeká úděsné lože. Poutník mu radí, ať učiní pokání a modlí se k bohu. Po 90 letech se poutník, nyní jako vážený biskup, setkává se Záhořem porostlým mechem. Z jeho kyje vyrostla jabloň získává odpuštění.
- srovnání s Máchovým Májem:
▫ členění do zpěvů, lyrickoepické básně, přírodní motivy, vrah (Vilém, Záhoř), poutník
▫ Mácha obviňuje společnost za Vilémovy zločiny; Erben vidí chybu ve jedinci, ne ve společnosti (Záhořovi dává možnost vykoupení)
▫ Mácha užívá kontrast (krásná příroda × špatná společnost = záporný paralelismus); Erben užívá kladného paralelismu (smutná podzimní příroda × tragický příběh)
▫ Mácha je materialista (po smrti nic není); Erben věří v osud, v nadpřirozený život, není materialista
• b. Vodník - krutý zásah zlé nadpřirozené síly – neposlušná dcera se utopila, stala se vodníkovou ženou, stýskalo se jí po matce, navštívila ji, ale nevrátila se a opustila dítě krutá vodníkova pomsta; střetnutí dvou mateřských lásek, bezvýchodná situace volby; 4 zpěvy, 4 různé scény i časová období; vliv lidové pověry (víra v sen); využití refrénu, zvukomalby, dramatické dialogy
• b. Vrba - sepětí mladé ženy s vrbou (zakletí); vrba byla skácena žena zemřela; kolébka pro dítě z vrbového dřeva = matčino náručí; píšťalka z vrbového proutí – matčin hlas
• b. Lilie - balada o dívce, která se po smrti vtělila v bílou lilii; v noci jako dívka okouzlí muže a stane se jeho ženou; chrání ji (květ) zdí před sluncem; v jeho nepřítomnosti dá matka zeď zbořit a tím dívku zahubí
• b. Dceřina kletba - balada; rozmluva matky s dcerou, která zabila své dítě a chce se oběsit; proklíná svého svůdce i matku; 3 provinění: ▫ provinění otce dítěte (odešel), ▫ provinění dívky (zabila dítě), ▫ provinění matky (špatná výchova dcery)
• b. Věštkyně - alegorie; projev vlastenectví, víra v budoucnost národa; motiv národního smutku a naděje (motiv proroctví); věštkyně jako Libuše předpovídá osudy českého národa
- kompozice sbírky:
- 13 básní, přesný stavební záměr (vzájemně si tematicky odpovídají básně 1. a poslední, 2. a předposlední atd.)
▫ úvodní Kytice – závěrečná Věštkyně (motiv národního smutku i naděje; matka = vlast, národně buditelské a politické poselství)
▫ Poklad – Dceřina kletba (motiv mateřské viny)
▫ Svatební košile – Vrba (vztah mrtvých k živým)
▫ Polednice – Vodník (nepřátelské nadpřirozené bytosti)
▫ Zlatý kolovrat – Záhořovo lože (motiv dobra a zla, legendárnost, pohádkovost)
▫ proti Štědrému dni měla být báseň Svatojanská noc – nedokončena (tajemná roční období, zvyky, obyčeje, pověry)
▫ Holoubek měl být středem sbírky
▫ Lilie – balada přidána ve 2. vydání (1861)
- hlavní druhy lidové epiky: pohádka, legenda, pověst, převaha balad
- jazykové prostředky:
- spjaty s obsahem: lidovost
- popis osob – stručně, názorně:
”malá, hnědá, tváře sivé” (Polednice)
”vyšla babice kůže a kost” (Zl. kolovrat)
- obraz krajiny – rovněž úsporný výraz (jedním veršem):
”okolo lesa pole lán” (Zl. kolovrat)
- dramatičnost, dialogy
- metafory, metonymie, apostrofy, přirovnání, anafory, epifory ap.
- zvukomalba:
”vyvalily se vlny zdola”
”na topole podle skal zelený mužík zatleskal”
- význam Kytice:
▫ Erben v díle zachytil lidové názory na morálku; zamýšlí se nad tím, jak by se měli lidé chovat
▫ vztah rodičů a dětí – stále aktuální
▫ krátké obrazy české krajiny (Záhořovo lože, Poklad, Holoubek)
▫ stala se inspiračním zdrojem pro další básníky (Neruda – Dědova mísa, Vrchlický, Bezruč, Wolker) a malíře (Zrzavý, Aleš, Mánes)
▫ Erben vychází z ÚSL Þ jednoduchost, hovorová i nespisovná čeština, zdrobněliny, rým, dialogy, opakování (anafora, epizeuxis, epifora), zvukomalba, přirovnání, apostrofa, hyperbola, věty oznamovací, rozkazovací, zvolací, řečnické otázky, jednočlenné věty neslovesné
• Jan Neruda (1834–1891) – viz otázka č.12
(májovci = generace spisovatelů 2. pol. 19. stol., kteří vystoupili v roce 1858 s almanachem Máj; představitelé májovců: redaktor Josef Barák, básníci Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Adolf Heyduk, Václav Šolc, Rudolf Mayer, prozaici Karolína Světlá, Neruda, Hálek, Gustav Pfleger-Moravský (s májovci spjat volněji, vytváří 1. sociální román u nás), Jakub Arbes (romaneto), ze starší generace přispěli do almanachu Sabina (buřič, revolucionář), Němcová (úsilí o realismus), Erben (lidovost))
- v 60. létech vydává Neruda sbírku Knihy veršů (1868)
- rozsáhlá sbírka, 3 oddíly - Kniha veršů výpravných, Kniha veršů lyrických a smíšených, Kniha veršů časových a příležitostních
- 1. část – básně epické, zvl. sociální balady, např.:
• Dědova mísa (vnuk poučil otce, že se chová k starci bezcitně)
• Před fortnou milosrdných = epická báseň se sociální tematikou; forma starcova monologu (k vnukovi) – o chudobě, která vede k bezcitnosti
- v 80. letech Neruda vydává sbírku Balady a romance (1883)
- vrchol lidovosti
- moto: ”Volím slovo prosté,
chci tu báji vypravovat
z úst jak lidu roste”
- motem vyjádřil celý ráz sbírky – chtěl zachytit myšlenky a pocity českého člověka
- útvar balady a romance autor osobitým způsobem přetváří Þ lyrickoepické básně dějového významu nebo úvahové, někdy dává romanci název balada a naopak, opouští tradiční nadpřirozené náměty, příklon k motivům ze života (lidské vztahy)
- náměty:
▫ biblické a legendární (většina), s humornou nebo sociální pointou; prostředí české vesnice, např. Romance štědrovečerní, Balada rajská, Balada májová
▫ národní – láska k lidu a české zemi (Balada česká), pokus o charakteristiku českého člověka a národa – paralela s vínem (Romance o Karlu IV.), obraz radostné nálady (Romance o jaře 1848)
▫ tragické lidské osudy – Balada dětská (smrt v podobě hravého dítěte), Balada horská (naivní víra dítěte, že bylinami lze zacelit Kristovy rány)
▫ balady staršího typu (vina a trest), např. Romance helgolandská, Balada stará – stará
Þ témata: mezilidské vztahy (nositeli tragična sami lidé), český národ, náboženské motivy
• Rudolf Mayer (1837–1865) – viz otázka č.12 (májovci)
- autor sociální balady V poledne (monolog bouřícího se topiče, úvahy o pomstě tyranovi)
• Jaroslav Vrchlický (1853–1912) - viz otázka č.13
(lumírovci – tzv. škola kosmopolitní; časopis Lumír; zaměřili se spíše na tvorbu cizí, často překládali, nástupnická generace májovců; požadovali povznést českou literaturu na světovou úroveň, požadovali uměleckou svobodu, důraz na formální stránku)
- básnický cyklus epických sbírek Zlomky epopeje - chtěl zachytit hl. mravní vývoj lidstva, smýšlení lidí, jejich názory; zlomky z dějin lidstva, od nejstarších dob až ke své současnosti; sbírky: Zlomky epopeje, Duch a svět, Selské balady, Nové zlomky epopeje, Mýty atd.
• sb. Selské balady
- vlastenecká a sociální tematika, sociální balady; působivý obraz selských bojů proti panskému útisku v 15. až 18. stol.
- postavy Ulického, Koziny, selských rebelů × krutých feudálních pánů (Lorecký, Lomikar, hrabě Breda)
- b. Lorecký ze Lkouše – podle skutečné události v Šamonicích u Písku; Lorecký zabit i se svými dvěma syny, protože nechtěl snížit desátka sedlákům, vůdce rebelů Petr Dulík; naturalistické drastické obrazy
- b. Balada vánoční – selské povstání 1680; zajatí sedláci bez soudu pověšeni na nejbližší stromy
- b. Hrabě Breda – jeden z největších utiskovatelů poddaných – potrestán za své násilí; poddaní odmítají platit daně, hrabě proto nařídí ostříhat dlouhé vlasy všem dívkám z vesnice (vlasy chce zpeněžit), jednu dívku si však nechá pro sebe, druhý den ráno je nalezen uškrcený zlatými vlasy
- úsečnost, sevřenost vyjádření, výrazné charakteristiky postav
• Petr Bezruč (1867–1958) – viz otázka č.16
(protispolečenský buřič, stojí mimo všechny básnické skupiny, v jeho díle se prolínají všechny proudy poezie přelomu století – realistický, symbolistický, impresionistický i sociální)
- sb. Slezské písně (1909)
- nový typ sociální balady:
- balada Maryčka Magdónova - sociální balada; tragický příběh dívky, která ztratila oba rodiče a musí se starat o své sourozence; přistižena v panském lesu při sbírání dřeva, vedena do Frydku, skončila život sebevraždou; symbol osudu slezského lidu; autorova citová účast řečnické otázky v refrénu; nový typ sociální balady – s dramatickým konfliktem
- balada Kantor Halfar - sociální balada, příběh učitele, který vzdoroval tlaku odnárodňování a učil česky, nedostal proto stálé místo, tragický konec - dohnán společností k sebevraždě (kantor se odmítl přizpůsobit, neměl peníze na zabezpečení ženy, kterou miloval, ta se nakonec vdala; situaci řeší oběšením, ale místo nenachází ani na hřbitově), rychlý spád, stručný děj
• Jiří Wolker (1900–1924) – viz otázka č.18
(představitel proletářské poezie i poezie prostoty a srdce, česká poezie 20. let 20. století)
- sbírka Těžká hodina (1922)
= proletářská poezie
- úvodní stejnojmenná báseň – svědectví o změně: srdce chlapecké (pohřbíváno) se mění v srdce muže (ruce a mozoly, statečnost)
- sociální balady – epická šíře, sociální tematika, dramatičnost – např. Balada o snu (obraz sociálních rozdílů (paláce – podkroví, sytí – hladoví), touha po lepším světě (sen Jana a Marie); dialog, nepravidelný verš; kompozice: od reportážního civilního začátku k patetickému závěru) podobně i Balada o očích topičových,
U rentgenu, Tvář za sklem, Balada o nenarozeném dítěti aj.
- otázka č.20:
• Vladislav Vančura (1891–1942)
- baladicky laděný román Pekař Jan Marhoul (1924)
- baladický román Markéta Lazarová (1931)
• Ivan Olbracht (1882–1952)
- románová balada Nikola Šuhaj loupežník (1933)
• Marie Majerová (1882–1967)
- novela s baladickým laděním Havířská balada (1938)