- převládl v literatuře 2. pol. 19. stol. (z lat. realis = věcný, skutečný; realita = skutečnost)
- vliv rozvoje přírodních a technických věd, filozofie (zvl. pozitivizmu: skutečné je to, co lze dokázat smysly, tedy pozitivně; Auguste Comte)
- prosazení exaktního myšlení (vědecké postupy založeny na matematických výpočtech a metodách)
- snaha uplatnit tytéž vědecké postupy i v literatuře, literatura je chápána jako vědecká analýza společnosti
- znaky realismu:
▫ pravdivý obraz skutečnosti (bez idealizace); přesné a všestranné studium života společnosti a nitra člověka
▫ typizace (na jednotlivém je zobrazeno obecné)
▫ literární hrdina se proměňuje, vyvíjí; někdy je jeden ústřední hrdina nahrazen kolektivem
▫ objektivní přístup ke skutečnosti (autor není účasten, stojí jakoby nad příběhem, svůj názor uplatňuje výběrem faktů, tématu, postav)
▫ kritika nedostatků ve společnosti Þ kritický realismus
▫ uplatňuje se metoda analýzy, oslabuje se sevřený děj, vliv přírodovědného bádání
▫ snaha o přístupnost Þ přehledné kompozice, prvky hovorového jazyka a nářečí, celistvý obraz doby (konflikty zachyceny v příčinách a souvislostech)
▫ v popředí román a drama
- naturalismus:
- umělecký směr 2.
Reklama
pol. 19. stol., hl. v literatuře a malířství
- zformoval se ve Francii v 70. – 80. letech
- dovádí do krajnosti některé zásady literárního realismu:
▫ požadavek pravdivosti
▫ spisovatel vystupuje jako nezaujatý pozorovatel
▫ reprodukuje odpozorovaná fakta a to i v nejošklivějších detailech
▫ potlačena osobnost tvůrce
▫ autorův postoj k hrdinovi je nestranně pozorovatelský
▫ aplikuje teorii dědičnosti nebo determinaci prostředím na literaturu (člověk je omezen svou biologickou podstatou, zobrazen jako výsledek vlivu prostředí a dědičnosti)
▫ hrdina se řídí city a pudy; rozum, vůle, aktivita v pozadí; postavy – psychická nerovnováha, živelnost, zvrácenost apod.
▫ naturalismus ukazuje zakázané, ošklivé, všední
▫ zájem o dělníka
▫ teoretik a tvůrce Emil Zola
FRANCIE
• Honoré de Balzac (1799–1850)
- zakladatel francouzského kritického realismu
- cyklus románů a povídek Lidská komedie
- téměř 100 románů
- obraz francouzské společnosti od francouzské revoluce (1. pol. 19. stol.)
- důkladný popis různých prostředí i postav všech společenských vrstev
- měšťácká dravost, mamonářství, touha po moci a zisku, pokrytectví
- jádro Lidské komedie tvoří 3 romány: Otec Goriot, Ztracené iluze, Lesk a bída kurtizán
• román Otec Goriot
- z prostředí měšťanského penzionu
- Paříž, 1. pol. 19. stol.
- náhodné propojení dvou protichůdných osudů: bývalého úspěšného podnikatele Goriota a mladého Evžena Rastignaca, který přišel studovat práva
- ústřední (titulní) postava – kupec Goriot - původně bohatý, lidé se k němu chovali přívětivě, chtěli si získat jeho náklonnost, postupně chudnul, lidé se od něj odvraceli, velmi miloval své dcery, rozdělil jim celý svůj majetek a byl pak jimi opuštěn
Goriotův osud se stává typickým pro tehdejší společnost – mravní hodnoty jsou přepočítávány na peníze a majetek
- Evžen Rastignac – student práv, mladý muž ”na vzestupu”, zpočátku sympatický, čestný, ale formován prostředím, jeho charakter se mění (honba za kariérou)
- Vautrin – uprchlý zločinec, bývalý galejník, zlý, cynický, ovlivňuje Rastignaca (jak být úspěšný v dravčí společnosti), prostřednictvím této postavy vyslovuje autor své názory (postava romantická, kritizuje společnost té doby
- autor realisticky zobrazil společnost své doby, charakterizuje všechny společenské vrstvy, analyzuje tragiku otcovské lásky schopné všech obětí pro dcery, aby se dostaly do vznešené společnosti
- jakýkoli cit, je-li upřímný a otevřený, je považován za slabost
- podrobné popisy města, ulic, domů, zařízení bytu
- jazyk charakterizuje postavu i prostředí
- realistický román encyklopedický
• román Eugenie Grandetová (1833)
- o lakomci, který zničí štěstí své dcery, aby vyplacením věna nezmenšil své bohatství
• román Ztracené iluze
- venkovský básník Lucien Rubempré poznává v Paříži rub a líc umělecké slávy (úspěch záleží na zájmu těch, kterým umělec slouží); dilema: žít čestně × zaprodat se
• román Lesk a bída kurtizán
- o vztazích nejvyšších vrstev s podsvětím
• Gustav Flaubert (1821–1880)
- mistr zobrazování lidských vášní a citových vztahů
- román Paní Bovaryová (1857)
- román považovaný za vzor realistické tvorby
- kritika pokrytectví, analyzuje rozklad romantické iluze
- vydání románu vyvolalo soudní proces, ve kterém byl Flaubert označen za člověka ohrožujícího veřejnou mravnost a kazícího mládež
- hlavní hrdinka Ema, dcera bohatého sedláka, trpí v zajetí nudného měšťanského prostředí, touží po přepychu, romantice, hledá smysl života, utíká před banalitou k nové lásce, ale deziluze ji zabíjí
- Emin manžel – venkovský lékař Karel Bovary – je sice dobrák, ale omezený člověk
- lékárník Homais – upovídaný, plný frází o pokroku, měšťák, patolízal
- realistický román psychologický
- román Citová výchova (1869)
- příběh rozčarování z prázdného života měšťácké společnosti
- autobiografické rysy
- jedno z nejpesimističtějších děl francouzské prózy 19. stol.
• Jules Verne (1828–1905)
- prozaik, dramatik, zakladatel žánru moderního dobrodružného a cestopisného románu vědecko-fantastického typu určeného především pro mládež
- díla: Cesta na měsíc
Naturalismus:
• Guy de Maupassant (1850–1893)
- mistr povídky a novely; převaha popisu a vypravování
- není pro něj typický postoj nestranně pozorovatelský, hrdina mu není lhostejný, přispíval i svými autobiografickými zážitky
- díla pesimistická, promítá do nich tragický pocit života, skvělý pozorovatel a stylista
- novela Kulička
- z prusko-francouzské války, Normandie 1870
- Skupina rouenských občanů chce odcestovat z obsazeného města. Cestou jejich kočár zastaví pruský důstojník. Aby cestující mohli jet dál musí mu být po vůli prostitutka Kulička. Ač všechny zachránila, zbabělí spolucestující jí pohrdají.
- cestující: pokrytečtí, dělají ze sebe něco, čím nejsou, krutí, vypočítaví
- Kulička: bezmocná, pokořená, nešťastná
- znaky naturalismu: snaha objektivně zobrazovat společnost, všechny společenské vrstvy (Kulička – prostitutka), popisný slohový postup – podrobné popisy
- rozdíl: soucit s hrdinou
- román Miláček
- o pařížském novináři, který k rychlému vzestupu bezohledně využívá žen
• Émile Zola (1840–1902)
- představitel naturalismu (teoretik i tvůrce)
- autor 20ti-svazkového románového cyklu Rougon–Macquartové [rugon makartové]
- vyplňuje 32 hlavních postav rozvětvené rodiny, sekunduje jim pak dalších 1200 postav z nejrůznějších vrstev národa
- vytváří tak pestrý a ponurý obraz celé epochy
- k nejznámějším románům patří: Břicho Paříže (1873), Zabiják (1877, z prostředí pařížských krčem, vliv alkoholu na morální svědomí, alkohol se stává oním „zabijákem“, kritický tón), Nana (1880, obraz vysoké společnosti i nevěstinců), Germinal (1885, z prostředí hornické stávky)
ANGLIE
- 17. – 18. stol., zaznívá kritika společnosti = počátky
• Daniel Defoe – román Robinson Crusoe
• Henry Fielding – Tom Jones
• Jonathan Shift – satirická utopie Gulliverovy cesty
- vláda královny Viktorie Þ viktoriánský realismus = vlastní kritický realismus
• Charles Dickens (1812–1870)
- nejpopulárnější představitel anglického realismu
- vlivy na tvorbu: jako dítě musel fyzicky pracovat, zažil vězeňskou celu pro dlužníky s celou rodinou, týrání po školách
- často se vrací k dětskému hrdinovi a dobrému boháči, v jehož pomoc doufal při nápravě zlořádů
- kritika sociální nespravedlnosti, věřil ve vítězství dobra a hledal cesty k nápravě, soucítil s hrdinou
- obraz osudů nešťastných dětí bez domova a rodiny:
- romány Oliver Twist (1838), David Copperfield (1850), Malá Doritka (1857), Nadějné vyhlídky (1861)
- výtečný vypravěč; humor, melodramatická sentimentalita
- vrcholný román Kronika Pickwickova klubu
- satirický humoristický román psaný ve 30. letech na objednávku
- široký obraz soudobé Anglie, kritický postoj k jejím institucím, úsměvný humor
- dva vynikající typy:
Samuel Pickwick – v jádru dobrý člověk, ale maloměšťák, trpí přehnanou představou o vlastní důležitosti; stále něco předstírá, navenek je strojený, nepřirozený, tím směšný, autorem jemně ironizovaný; původně komická figurka se mění v charakterního hrdinu
Samuel Weller – vyniká lidovým vtipem a přirozeným humorem; lidový jazyk;
- realistický román humoristický
- Charles Dickens označen za „génia srdce“
• William Makepeace Thackeray (1811–1863)
- autor druhé generace, kritičtější, výsměšnější pohled na anglickou společnost, ohlas mezi soudobými intelektuály
- životní start v zámožné rodině v indické Kalkatě, celoživotní finanční jistoty
- Kniha o snobech
- o kariérismu, hlouposti; ostrá kritika maloměšťáctví a pokrytectví
- výsměch, ironický nadhled
- román Trh marnosti (1848)
- široký obraz soudobé anglické společnosti
- nemilosrdná analýza honby za penězi a vliv majetku na člověka
- „román bez hrdiny“
- o osudech dvou protikladných žen (podnikavost, vychytralost × dobrosrdečnost)
• Sestry Brontëovy - Charlotta (1816–1855) a Emily (1818–1848)
- využití vlastních zážitků, pocházeli ze S Anglie z rodiny pastora
- pozornost silným vzdělaným ženám
- jejich romány patří k nejsilnějším citovým dílům viktoriánské éry, tvoří most mezi romantismem a realismem, převažují rysy realistické
• Charlotta Brontëová – Jana Eyrová (1847)
- román je příběhem osudové lásky nehezké a chudé Jany Eyrové a bohatého Edwarda Orchestra, vyvíjí se na pozadí tajemství, které hrozí zkázou vztahu a představuje ženu viktoriánského období, která chce svobodně rozhodovat o svém osudu
• Emily Brontëová – Na větrné hůrce (1847)
- jedno z vrcholných děl anglického románu viktoriánského období
- příběh vyprávěný nájemcem, panství Drozdov a jeho hospodyní
- je zařazen do doby na přelomu 18. a 19. století do západního Yorkshiru
- v jeho středu stojí činy, jimiž nalezenec Heathcliff mstí své společenské a lidské ponížení, a láska ke Kateřině, kterou rozsévá zkázu
• Robert Louis Stevenson (1850-1894)
- ve 2. pol. 19. stol. Se hlásil k myšlenkám novoromantismu
- dobrodružný román Poklad na ostrově (1883)
- novela Podivuhodný příběh Dr. Jakylla a pana Hyda (1868)
• Lewis Carrol (1832–1898)
- vlastním jménem Charles L. Dodgson
- anglický matematik a spisovatel
- autor příběhů o Alence plných dětské fantazie, humoru a hravosti
- Alenka v říši divů (1865), Za zrcadlem a s čím se tam Alenka setkala (1871)
• Sir Arthur Conan Doyle (1859–1930)
- anglický prozaik, autor detektivních povídek a románů:
Pes baskervilský, Příběhy Sherlocka Holmese
RUSKO
- odraz carského samoděržaví, sociálních konfliktů, touhy po svobodě
- zakladatelem ruského realismu Alexandr Sergejevič Puškin i když píše romantické poemy (Bachčisarakjská fontána, Kavkazský zajatec, Cikáni), je také autorem románu ve verších Evžen Oněgin
- realistické prvky nalézáme také u Michaila Jurjeviče Lermontova (poema Démon, román Hrdina naší doby)
• Nikolaj Vasiljevič Gogol (1809–1852)
- realismus spjatý s romantismem
- romantická povídka Taras Bulba (historická povídka)
- satirická komedie Revizor (1836)
- kritika úplatkářství, lidské hlouposti, podlézavosti, omezenosti, pokrytectví
- protiklad omezeného vládce malého města, pokrytce (= policejní direktor) a podvodníka, vychytralého prospěcháře, který se vydává za revizora (= Chlestakov)
- román Mrtvé duše (1841)
- otřesné svědectví o nevolnickém Rusku, o statkářích
- hlavní hrdina statkář Čičikov zbohatl kupováním ”mrtvých duší” (nevolníků), za něž zdarma získával půdu v méně zalidněné oblasti
- přeložil K. H. Borovský
• Ivan Sergejevič Turgeněv (1818–1883)
-žil převážně v cizině a propagoval ruskou literaturu
- povídkové pásmo Lovcovy zápisky (1852)
- rámcové postavy: autor – lovec a jeho průvodce Jermolaj
- obrazy ruské přírody a života na venkově, kritika nevolnictví
- řetěz scén ze života statkářů a nevolníků
= kniha povídek a črt
ČRTA = prozaický žánr menšího rozsahu, připomíná povídku, ale kompozice je volná, zápletka nemá dramatičnost, syžet je budován jako řetěz scén, výjevů ze života a pozorování vypravěče (u nás črty = obrazy ze života)
- romány Rudin, Otcové a děti (střetnutí dvou generací, rozvrstvení ruské statkářské společnosti), Šlechtické hnízdo
• Lev Nikolajevič Tolstoj (1828–1910)
- romanopisec, jeho dramata a povídky zanikly; také pedagog ve škole pro děti nevolníků
- čtyřdílná románová epopej Vojna a mír (1865)
- historická epopej, zavádí nás do 1. třetiny 19. stol., líčí události v Rusku a v ruské společnosti (vyšší šlechta) v období napoleonských válek
- bitva u Slavkova, tažení na Moskvu, Napoleonův ústup
- bohatá galerie postav ze všech vrstev společnosti (téměř 250)
- hlavní postavy: Pierre Bezuchov – názory autorovy (hledá smysl života) × šlechtic Andrej Bolkonský; Nataša Rostová, z historických postav Kutuzov, Napoleon
- tento román zhudebnil Prokopfjev
- psychologický román Anna Karenina (1873–7)
- přibližuje život šlechty v Petrohradě a v Moskvě ve své současnosti
- dva milostné rodinné osudy: vášnivá láska A. Kareniny k mladému důstojníku Vronskému, končící sebevraždou × milostné štěstí manželů Levinových
- hluboká analýza citových a duševních stavů člověka, psychologie lásky
- román Vzkříšení
• Fjodor Michajlovič Dostojevskij (1821–1881)
- jeho tvorbu poznamenal tragický život: za účast v pokrokovém hnutí odsouzen k smrti, omilostněn, život ve vězení, sibiřské vyhnanství Þ zájem o nejubožejší trpící lidi ve velkoměstě, zvl. v Petrohradě
- filozofie pokory, soucitu a odpuštění
- mistrná psychologie postav
- líčí život jak chudých, tak bohatých v Petrohradě
- předchůdce moderních proudů prózy 20. století, svými psychologickými romány předjímá expresionistické moderní romány 20. stol.
- užívá vnitřního monologu postav (jako ve 20. stol.)
- hrůzné zážitky popisuje v románu Zápisky z mrtvého domu
- romány Bratři Karamazovi (otcovražda a hledání viníka mezi třemi syny), Idiot (o zchudlém šlechtici Myškinovi, kterého okolí pro jeho dobrotu označuje za idiota, ač svou ušlechtilostí vyniká nad ostatními), Uražení a ponížení
- román Zločin a trest (1866)
- psychologický román, jeden ze základních románů ruské realistické literatury 2. pol. 19. stol.
- studie o lidském svědomí
- hlavní hrdina – chudý petrohradský student Rodion Raskolnikov musí pro nedostatek prostředků přerušit studia; pro peníze zabil starou lichvářku a její sestru; seznámí se se Soňou, která živí rodinu své nevlastní matky prostitucí, Raskolnikov se jí svěřuje a ona mu radí, aby se přiznal; po těžkém vnitřním boji to udělá (úvaha – zda silný jedinec má právo zabít člověka, i když je to bezcenný ničema)
- využití vnitřního monologu (výčitky, úvahy)
- realistický filozofický román
• Ivan Alexandrovi Gončarov (1812–1891)
- román Oblomov
- obraz úpadku ruských statkářů
- titulní hrdina = univerzální lidský typ člověka neschopného činu a aktivity, typ „zbytečného člověka“ (také Evžen Oněgin – Puškin, Pečorin z románu Hrdina naší doby – Lermontov)
• Anton Pavlovič Čechov (1860–1904)
- zakladatel lyrického a psychologického dramatu, mistr krátké povídky, psal krátké satirické povídky, delší smutné humoresky, fejetony
- lyricko-psychologická dramata Racek (1896), Strýček Váňa (1897), Tři sestry (1901), Višňový sad (1904)
- jeho „zbyteční“ lidé se potácejí v malicherné každodennosti a jen si stýskají
- typická je nekonfliktnost a zvláštní lyrická atmosféra jeho her
LYRICKÉ DRAMA – potlačena dějovost, v popředí lyrické partie, patos, jemné dialogy, emocionálnost; děj nemá tradiční kompozici, dramatičnost i tragičnost vyrůstá z nitra postav; hledání životních jistot, kritika ruské společnosti, naznačeny perspektivy šťastného života – autorova účast s lidským osudem, pochopení pro smutek; různé vrstvy ruské inteligence – rozčarování životem, diskuse o lepším světě
- humoristické a satirické povídky: stylistická úspornost, umění zkratky a náznaku
- např. Chameleón, Pavilon č. 6
- Čechov svými dramaty ovlivnil i naše spisovatele, hl. v období impresionismu
- přínos ruského realismu:
▫ nové žánry: historická epopej (Tolstoj – Vojna a mír), satirický komedie na vážné společenské téma (Gogol – Revizor), lyrické drama (Čechov), základy psychologické prózy a dramatu (Dostojevskij)
▫ míšení tragiky a komiky
POLSKO
• Henryk Sienkiewicz (1846–1916)
- historický román Quo vadis
- ze starověkého Říma, vláda Nerona (54 – 68 n. l.)
- rozpad římského impéria, zrod raného křesťanství, pronásledování křesťanů
- v díle se odráží problémy autorovy současnosti, kniha vznikla v době, kdy vrcholí evropská společenská krize, zhýralí Římané představují rysy soudobé společnosti
- název je symbolický – kam společnost spěje?
- postavy:
básník Petronius – ve svých dílech kritizuje společnost, kritický postoj k císaři, ale pochleboval mu, usiloval o jeho přízeň jako ostatní, účastnil se císařských hostin a pitek, žil pro všechno krásné, kromě krásy pohrdá vším
císař Nero – pološílený, namyšlený, samolibý, obklopil se pokrytci, toužil po přízni davu, po úspěchu, okolí mu podlézá, lichotí, chválí jeho špatné básně, nechal založit požár města jako inspiraci pro svůj epos, ze založení požáru obvinil křesťany, pořádá gladiátorské hry (smrt řady křesťanů), nakonec donucen spáchat sebevraždu
Chilon – podlézavý, chamtivý, bezcharakterní, podlý, na konci umírá mučednickou smrtí jako křesťan (Þ vývoj postavy)
apoštolové Petr a Pavel, dívka Lygie – křesťanský svět
Vinicius – zprvu marnotratný, ale zamiloval se do Lygie, unese ji, ale je mu opět nesena křesťany, z touhy po ní a lásky se mění, přijímá křesťanství a brání křesťany před Neronovými hrůznými skutky
- láska Lygie a Vinicia tvoří most mezi světem křesťanů a světem vyšší společnosti
- na gladiátorských hrách Lygii zachrání Ursus
- závěr díla dokresluje konečnou zkázu Říma, na Neronovo šílenství doplácí všichni jeho blízcí, Petronius spáchá sebevraždu, Nero po křesťanském povstání také umírá
- kritizuje negativní jevy, vývoj postav, typizace postav, život zobrazen bez idealizace, scény až naturalistické
- historický román Křižáci (1897 – 1900)
- boje Poláků proti křižákům zač. 15. stol., bitva u Grünwaldu (1410)
- milostný motiv: tragická láska Zbyška z Bogdanče k Danušce, dceři Juranda ze Spychova
SLOVENSKO
- vrcholná díla slovanského realismu vznikají v 80. a 90. letech 19. století
- autoři reagují na situaci ve společnosti, kritizují národnostní a sociální útlak
- myšlenka česko-slovenské vzájemnosti
- rozvoj epiky – prozaická i veršovaná, vznikají rozsáhlé básnické skladby, povídky a romány
• Pavol Országh Hviezdoslav (1849–1921)
- největší slovenský básník 19. stol.
- narodil se na Oravsku, celý život působil jako soudce a advokát ve svém rodném kraji na Oravě, hlasatel spolupráce s Čechy
- psal lyriku reflexivní, přírodní i politickou, např.: sb. Krvavé sonety (1919)
- téma protiválečné, vliv 1. světové války, otřesné obrazy válečných hrůz, touha po míru
- zamýšlí se nad mravním úpadkem lidstva, příčina: záporné lidské vlastnosti
- rozsáhlá lyricko-epická skladba Hájnikova žena (1884) – obraz slovenského života a slovenské přírody, idealizace (není typická pro realismus)
- také dramatik: antické tragédie Herodes a Herodias (1909) – vyslovil kritiku společenským poměrů své doby
- překladatel: AJ (Shakespeare), NJ (Goethe, Schiller), RJ (Puškin, Lermontov)
• Martin Kukučín (1860–1928)
- narodil se v Oravě; učitel a lékař; žil převážně v Chorvatsku a Jižní Americe
- psal povídky z venkovského prostředí, např. Rysavá jalovica (1885), Neprebúdený (1886)
- optimismus, zdravý humor, detailní obrazy skutečnosti, lidový jazyk
- román Dom v stráni (1904)
- jihoslovanská tematika, konflikt dvou světů; příběh lásky statkářského syna (Niko) a selské dívky (Katica); střetnutí citu a rozumu
SEVERSKÉ ZEMĚ
• norský dramatik Henrik Ibsen (1828–1906)
- kritika měšťanské morálky
- dramata: Nepřítel lidu, Nora (drama ze současnosti, kritika měšťácké morálky, téma rovnocennosti partnerů v manželství, klasická dramatická stavba), Opory společnosti (kritika měšťácké morálky), Strašidla
• švédská prozaička Selma Lagerlöfová (1858–1940)
- nositelka Nobelovy ceny
- rámcový dvojdílný román Gösta Berling (1891, o dobrém, ale lehkomyslném člověku)
• dánský prozaik, pohádkář Hans Christian Andersen (1805–1875)
- pohádkové a povídkové příběhy
- autobiografie Pohádka mého života (1855, vzpomínková próza, vlastní osudy)
NĚMECKO
• Karl May (1842 – 1912)
- dobrodružné a cestopisné romány z Orientu, Ameriky i odjinud
- Vinnetou, Syn lovce medvědů, Old Surehand, Ve stínu Padišáha, Karavana otroků, Lovci lodí, Mahdí, Supové Mexika, Poklad Inků atd.; mnohé z nich zfilmovány
USA
• Mark Twain (1835–1910)
- vlastním jménem Samuel Langhorne Clemens
- novinář a humorista
- romány Dobrodružství Toma Sawyera (1876) a Dobrodružství Huckleberryho Finna (1884)– zážitky z dětství, kritika maloměstského života; využití hovorového jazyka
- historický příběh Princ a chuďas (1882)
- humorné povídky
• O´Henry (1862–1910)
- vlastním jménem William Sydney Porter
- humorné povídky
REALISMUS V ČESKÉ PRÓZE A DRAMATU 80. A 90. LET 19. STOLETÍ
- návaznost na počátky uměleckého realismu od 40. let 19. stol. (Havlíček, Tyl, Němcová)
- rozdělení univerzity na českou a německou (1882)
- realismus ve vědě:
- požadavek pravdy a svobody vědeckého bádání
- vliv pozitivizmu
- boj o pravost RKZ, Jan Gebauer – stať Potřeba dalších zkoušek RKZ
- vydání Ottova slovníku naučného (od r. 1888)
- časopis Čas (redaktor Jan Herben), vědecký časopis Athenaeum (vydavatel T. G. Masaryk – patřil k nejvýznamnějším vědcům té doby, filozof, 28. října 1918 prezidentem)
- vědecké osobnosti:
• filozof a sociolog Tomáš Garrigue Masaryk (1850–1937)
- profesor filozofie, za první světové války vůdce našeho zahraničního odboje, 28. října 1918 zvolen prezidentem Československé republiky
- založil kritickou revue Athenaeum (1884–1893) – seznamovala se současnou západoevropskou vědou a stala se ohniskem rukopisných bojů
- studie Česká otázka (1895), Jan Hus (1896), Karel Havlíček (1896), Rusko a Evropa (něm. 1913, česky 1919–21; ruské poměry)
• estetik Otakar Hostinský (studie O realismu uměleckém); historik Jaroslav Goll; jazykovědec Jan Gebauer (Historická mluvnice, Staročeský slovník); literární historik Jaroslav Vlček (Dějiny české literatury)
- kritický realismus v české próze:
- česká literatura se rozvíjí v duchu kritického realismu
- tendence sociální i národně osvobozenecké
▫ venkovská tematika: většina autorů pocházela z venkova, na venkově nacházeli svérázné české postavy, díla mají regionální charakter, v dílech se vyskytují dialektismy (= nářeční prvky), autoři často vycházeli z národopisných studií; návaznost na Hálka, Světlou, Němcovou
▫ historická próza: oblíbená kvalitní; funkce výchovná – vést k vlastenectví; požadavky - historická věrnost, typizace, vliv francouzské a ruské literatury
Venkovská próza:
- obraz vesnice i s jejími nedostatky
- snaha hledat řešení, např. návratem k ideálům křesťanství (Holeček, Herben)
- regionální charakter prózy (odraz autorova vztahu k určitému kraji)
- využití dialektismů (charakteristika postav i prostředí)
• Karel Václav Rais (1859–1926)
- narodil se v Lázních Bělohrad (Podkrkonoší)
- zobrazil těžký život venkovanů v horských krajích, růst bídy (pokračovatel Hálkův)
- líčí život české vesnice konce 19. století bez příkras, neidealizuje, píše povídky a romány
- vystudoval učitelský ústav v Jičíně, učil v Trhové Kamenici, v Hlinsku, v Praze; při pobytu na Českomoravské vysočině poznal těžký život obyvatel, bídu, seznámil se s lidmi, o kterých píše ve svých dílech
- témata děl:
▫ deformace mezilidských vztahů na venkově:
- příčina: peníze, majetek
- otázka výměnkářská, vztah rodičů a dětí, touha po majetku; morálně výš stojí starší lidé
- povídkové soubory Výminkáři (1891), Rodiče a děti (1893), Horské kořeny (1892)
- z mezilidských vztahů Raise zaujal vztah mezi rodiči a dětmi, v povídkách zpracovává smutné příhody ze života výminkářů, postavy – starší lidé, kteří vše obětovali svým dětem, ale pak nevděk; příčina: touha po majetku, lakota, chamtivost
- příběhy smutné, pesimistické, Rais nevidí žádné řešení, nevěřil ve zlepšení cestou zkvalitnění morálky (jako Němcová)
- na Raisovy povídky tematicky navazuje román Kalibův zločin – jeden z prvních psychologických románů v české literatuře; kritický pohled na skutečnost, až naturalistický obraz mravního rozkladu; tragédie dobráka dohnaného intrikami a rozvracením manželství k vraždě
▫ úloha české inteligence na venkově v době NO:
- romány: Západ, Zapadlý vlastenci
- idylický obraz venkova v minulosti
• román Zapadlí vlastenci (1893)
- z Podkrkonoší (Pozdětín)
- obraz náročné a obětavé práce drobné vesnické inteligence (učitelé, kněží) v době NO (farář Stehlík, řídící učitel Čížek, učitelský pomocník Čermák), obrozenské vlastenectví
- národnostní spory na česko-německém rozhraní
- Hlavní postava, učitelský mládenec Čermák, přichází do horské osady Pozdětín, sbližuje se s místními vlastenci a získává ruku Albínky z fary. Horské prostředí svou drsností zvýrazňuje v postavách houževnatou nezdolnost i vzájemnou soudržnost.
- dílo vzniklo podle zápisků obrozeneckého učitele Věnceslava Metelky
Þ regionální literatura
• román Západ (1896)
- z Českomoravské vysočiny (Studenec = Kameničky – inspirace pro Antonína Slavíčka - obraz U nás v Kameničkách)
- vesnice 2. pol. 19. století (autorova současnost)
- oslava ušlechtilosti a lidské dobroty (farář Kalous, kaplan Voříšek, vesnický učitel Pondělíček) – úsilí zmírnit bídu lidí, ukazuje zdejší poměry lidí na venkově, popisuje drsnou přírodu
- Raisův přínos:
▫ realistický obraz sociálních poměrů na vesnici; hlubší psychologická kresba postav; idylismus i naturalismus
▫ zájem o postavy starých lidí nebo dětí (citovost, moudrost); nositelé vyšších morálních zásad, ale příliš slabí na ovlivnění osudů trpících
• Teréza Nováková (1853–1912)
- narodila se v Praze, život na Českomoravské vysočině (Litomyšl, Poličsko, Skutečsko)
- její dílo je možné považovat za jistý vrchol české realistické venkovské prózy konce 19. a počátku 20. století
- provdala se do Litomyšle, zpracovala heslo Litomyšlsko pro Ottův slovník naučný
- národopisné studie z východních Čech Þ vliv na beletristickou tvorbu; pokračovatelka K. Světlé
- postavy svých děl vytvořila podle lidí, kteří skutečně žili, jejich život poznávala často jen z vyprávění pamětníků nebo z písemných pramenů
- historické romány z venkovského prostředí:
- román Jan Jílek (1904, tajný návrat českobratrského emigranta z Německa; vězněn, věrnost víře)
- román Jiří Šmatlán (1906, příběh poličského tkalce, hledače ”praudy boží” = spravedlivějšího života; jeho vývoj: od náboženské víry (původně katolík, přestup k evangelictví) přes čtenářskou vášeň (písmácká hloubavost) až k sociálně demokratickým názorům o spravedlnosti pro chudé (vliv dělníka Hamerníka); dokumentární realismus a kritika společnosti)
- román Na Librově gruntě (1907, východočeská vesnice v pol. 19. století, útlak roboty, daní)
- román Děti čistého živého (1909, tragický osud příslušníků náboženské sekty abrahamitů)
- román Drašar (1914, z doby NO; tragický příběh kněze a obrozenského literáta Michla)
- psala také cestopisné črty
• Antal Stašek (1843–1931)
- vlastním jménem Antonín Zeman
- narodil se v Podkrkonoší (Semily); otec Ivana Olbrachta
- povídkový cyklus Blouznivci našich hor (1895)
- o životě lidí v Podkrkonoší, hledání spravedlnosti a štěstí
- duchověrectví (spiritismus)
- román V temných vírech (1900)
- o životě dělníků, počátky dělnického hnutí
- román O ševci Matoušovi a jeho přátelích (původně povídka Švec Matouš)
- obraz 40. let 19. století, revoluce 1848 a 50. let
- švec Matouš Štěpánek, od mládí bouřlivák, sní o lepším životě (vliv utopického socialismu) a účastní se boje proti kapitalistům
- předchůdce socialistického realismu – život je možné změnit jen revolucí
• Josef Holeček (1853–1929)
- jihočeský region, idealizuje
- románová kronika Naši (1898-1930; 9 dílů)
- obraz jihočeské vesnice (Vodňansko, Písecko) v 1. pol. 19. stol.
- rodina sedláka Kojana a jeho syna Bartoně; sedlák = představitel národní moudrosti
- podrobné prokreslení prostředí
ROMÁNOVÁ KRONIKA = rozsáhlý žánr, mnoho epizod, uvolněná kompozice, četné popisy a líčení, v rozsáhlých časových úsecích zachycuje životní osudy rodu v několika generacích v chronologickém sledu
• Jindřich Šimon Baar (1869–1925)
- katolický kněz
- biografický román Jan Cimbura (1908)
- idealizace jihočeského sedláka
- Jan Cimbura – pacifista, odmítá válku, pro myšlenku dokáže získat lidi, odsuzuje lidi, kteří se těší na zprávy z bojiště
BIBLIOGARFICKÝ ROMÁN = líčí životní osudy historické osobnosti, autor využívá znalosti dobového materiálu (deníky, dokumenty, archivní paměti), mísí se skutečnost a fikce
- autor románové trilogie Paní komisarka (1923), Osmačtyřicátníci, Lůsy
- z prostředí Chodska 40. let 19. stol.
- zachytil působení Boženy Němcové na Domažlicku (1. díl)
• Karel Klostermann (1848–1923)
- romanopisec Šumavy
- romány: V ráji šumavském (1893), Ze světa lesních samot (1894), Mlhy na blatech (1909)
- knihy povídek: V srdci šumavských hvozdů (1896)
• Jan Herben (1857–1936)
- náměty čerpal z moravského Slovácka
- zakladatel časopisu Čas
- autor generační románové kroniky Do třetího a čtvrtého pokolení
- obraz moravského Slovácka, život tří generací rodiny Hrabcovy (období od Marie Terezie do pol. 19. stol.)
Městské téma:
- společnost v celé šíři Þ i život lidí ve městě, zde rozvoj společenského života
- Neruda, Gustav Pfleger- Moravský, Jakub Arbes
• Ignát Herrmann (1854–1935)
- narodil se v Chotěboři (Doubravka); život v Praze Þ pražská tematika próz
- jako novinář přispíval do Národních listů
- prozaik humorista Þ drobné žánrové obrázky – např. povídka Sudička (1891)
ŽÁNROVÉ OBRÁZKY – zdůrazňují popisnost, hromadění drobných detailů, mistrné charakteristiky postav, nedějovost, idylizace, sentimentalismus; všímali si prostředí, jevů a lidí literaturou většinou opomíjených (např. z pražské periferie, nižší společenské vrstvy apod.)
- román s autobiografickými rysy U snědeného krámu
- z prostředí drobné pražské buržoazie (zištnost, dravost) × postava slabého, osamoceného člověka, neschopného odporovat
- podobné téma jako u Nerudových Povídek malostranských (Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku)
Historická próza:
- oblíbená
- autoři si za cíl kladli vést a povzbudit k národnímu uvědomění a národnímu boji, nejen pobavit
- historickou prózu dříve píše Mácha (Křivoklad), jinak ji májovci nezpracovávali, až později ruchovci - Svatopluk Čech (Husita na Baltu, Adamité, Bouře), Julius Zeyer (Vyšehrad, Karolínská epopeja)
- do minulosti zasahuje dílo Tyla (dekret kutnohorský)
• Václav Beneš Třebízský (1849–1884)
- předchůdce Aloise Jiráska
- témata husitství, pobělohorské doby a selských vzpour z doby Josefa II.
- román Bludné duše
• Alois Jirásek (1851–1930)
- vrchol české historické prózy 19. stol., nejpopulárnější autor české beletrie
- působilo na něj rodové selství (narodil se v Hronově) i rodný kraj
- studium historie, profesorem dějepisu v Litomyšli, pak v Praze; malířské nadání (přátelství s Alšem); vliv Palackého koncepce dějin
- prozaik – romány, povídky, románové kroniky; dramatik
- tématem jeho děl česká minulost: mýtické počátky, husitství, doba pobělohorská, protifeudální bouře, obrozenecké hnutí, až současnost
- próza:
- nejstarší období dějin:
• Staré pověsti české (1894)
- ale i novější – o Žižkovi, Kozinovi, Jánošíkovi; prameny – Kosmas, Dalimil
- např. Blaničtí rytíři
- husitství:
• román Mezi proudy (1891)
- 3 dílný
- obraz narůstání společenských rozporů za Václava IV., počátky reformního hnutí; vydání Kutnohorského dekretu, osudy Jana Žižky
• román Proti všem (1894)
- 3 části
- rozmach a vrchol husitství po bitvu na Vítkově hoře (období 1419 – 1420); husité, Jan Žižka, zeman Ctibor z Hvozdna; císař Zikmund
• román Bratrstvo (1900-1909)
- 3 dílný
- doznívání husitských válek na Slovensku; bitva u Lučence, Jan Jiskra z Brandýsa × Hunyady; úpadek husitského hnutí po bitvě u Lipan 1434
• román Husitský král
- 2 dílný, nedokončený
- o vládě Jiřího z Poděbrad po vznik jednoty bratrské
• román V cizích službách (1886)
- bitva u Lipan
- doba pobělohorská:
• román Temno (1915)
- obraz období protireformace, působení jezuitů (páter Koniáš) a cizí katolické šlechty v severovýchodních Čechách a v Praze, pálení českých knih
- ústřední postavy – děti tajného evangelíka Machovce
• román Skály (1887)
- selská vzpoura na Čáslavsku, evangelický kněz Matyáš Ulický
• román Psohlavci (1886)
- povstání Chodů koncem 17. stol. proti Lamingerovi
- Chodové pod vedením Jana Koziny usilují o obnovení chodských výsad cestou jednání, opřeni o nezrušitelnost historického práva. Odboj je potlačen a Jan Sladký Kozina popraven, ale obrana svobod stmeluje chodský venkov.
- Chodové – chránili hranice na Šumavě, svobodní, svá práva, poddaní pouze králi, o svá práva přišli roku 1620, chtěli je získat zpět, ale neměli šanci
- prapor s psí hlavou, bílý s červenou obrubou
- Chodové prodáni Lammingerovi, neuznával jejich práva, proto se vzbouřili
- jazyk: chodské nářečí
- v celém vyprávění o Chodech se Jirásek drží historické pravdy, ale v závěru pověst o spravedlivé smrti Lomikara
- národní obrození:
• román F. L. Věk
- 5 dílný
- obraz počátků národního obrození, divadla, básnictví a vědy; vlastenectví, národní uvědomování
- historická postava Fr. Vladislava Heka, vlastenců Václava Tháma, Václava Matěje Krameria, pátera Vrby aj.
- prostředí Prahy a Dobrušky
- NO chápal opět jako proces lidový, jako hnutí vyrůstající z širokých vrstev národa, proto přední místo v románě F. L. Věk zaujímá kupec, hrdina z prostého prostředí, který vykonával drobnou národně-obrozeneckou činnost
• román U nás (1896–1903)
- 4 dílný, románová kronika
- o náchodském kraji, obrození na čes. vesnici (Padolí = Hronov)
- postava pátera Havlovického = kněze Regnera
• novela Filozofská historie (1878)
- cyklus Maloměstské historie
- život litomyšlských studentů (Frýbort, Vavřena, Zelenka, Špína); příprava májové slavnosti, události roku 1848 (pražské barikády); vlastenci (slečna Elis, Lenka) × poněmčené měšťanstvo (aktuár Roubínek)
- drama:
- dramata - premiéra V ND
- historická:
• husitská trilogie Jan Hus (1911), Jan Žižka (1903), Jan Roháč (1914)
- symbolizují věrnost pravdě, boj za ni, vytrvalost v boji až do smrti
- pohádková:
• Lucerna (1905)
- s lidovými a humornými prvky, vlastenecký charakter
- ze současnosti (venkov):
• Vojnarka (1890)
- láska milenecká × mateřská
• Otec (1894)
- majetek rozhoduje o vztazích mezi lidmi
- Jiráskův přínos:
▫ nejrozsáhlejší, nejucelenější umělecký obraz českých dějin
▫ výchovný význam – znalost dějin je posilou národního sebevědomí; autorovo vlastenectví
▫ tvůrce realistického historického románu (historická pravdivost na podkladě důkladného studia historických pramenů, úsilí o objektivitu)
▫ živost, barvitost, dramatičnost vyprávění, plastický a dynamický obraz hromadných davových scén (bitev)
▫ umění portrétu (hejtmané, zemané ap.)
▫ dílo nemívá monografický charakter, postavy vyjadřují názory typické pro širší kolektiv (tzv. kolektivní hrdina)
▫ forma epopeje (literární útvar velmi rozsáhlý, zobrazuje život hrdinů na pozadí historických událostí; prolínání několika dějových linií)
▫ Jiráskův jazyk – prostý, srozumitelný; využití historismů a archaismů (k charakteristice doby)
• Zikmund Winter (1846–1912)
- profesor dějepisu, autor odborných publikací o české historii
- zachytil úsek českých dějin – konec 16. a počátek 17. století
- vynikající psycholog (studie rozvrácených duší, dokonalá povahokresba)
- mistr krátkých psychologických próz - tragicky laděné i humoristické:
Rozina sebranec × Nezbedný bakalář, V pasti
- jediný román Mistr Kampanus (1909)
- z doby pobělohorské, obraz poměrů na Karlově univerzitě kolem roku 1620
- o českém vědci, básníkovi a rektoru pražské univerzity – Jan Kampanus Vodňanský, očitém svědku stavovského povstání; jeho tragický osud je varováním před ústupky zlu; archaizovaný jazyk
- Winter byl historikem a až potom beletristou (Jirásek nejprve romanopisec, pak historik)
- byl jedním ze zakladatelů literatury faktu, psal historické studie a odborné publikace
Naturalismus:
• Karel Matěj Čapek – Chod (1860–1927)
- vrchol českého naturalismu
- román Kašpar Lén mstitel (1908)
- tragický příběh vraha – mstitele, zedníka Léna
- 2 části: v 1. příběh hlavního hrdiny, ve 2. soudní líčení s hlavním hrdinou
- autorův vývoj od naturalistického determinismu k úsilí o mravní obrodu; nejen objektivní registrátor jevů, ale i výraz subjektivního, soucitného vztahu k lidem (× Zola)
- jazyk obohacen archaismy, novotvary, vulgarismy; znalost řeči pražské periferie
• Karel Josef Šlejhar (1864–1914)
- proslavená povídka Kuře melancholik (1889)
- tragédie osiřelého dítěte z bohaté rodiny
- trpí bezcitností okolí, umírá jako „zmrzačené kuře“
- naturalistická povídka s prvky expresionismu
- Dojmy z přírody a společnosti (1886)
- povídka Ptáče – motiv umírání dítěte
• Vilém Mrštík (1863–1912)
- román Pohádka máje (1897)
- oslava přírody a lásky; milostný idylický příběh Helenky a pražského studenta Ríši
- lyrizace děje (vliv impresionismu), personifikace přírodního dění
- román Santa Lucia (1893)
- o studentu umírajícím v Praze bídou (vliv naturalismu)