- představitel demokratického proudu české meziválečné literatury, světově známý spisovatel
- narodil se v Malých Svatoňovicích, studium filozofie v Praze na UK, pak v Berlíně
- bratr Josef - malíř, spoluautor několika děl (Zářivé hlubiny, Krakonošova zahrada aj.

)
- sestra Helena – kniha Moji milý bratři – vzpomíná na dětství a život Čapků

- prozaik: povídky detektivního typu, utopické romány; dramatik: utopická alegorická dramata a dramata s tematikou boje proti fašismu; překladatel: vybrané básně moderních francouzských básníků (Apollinairovo Pásmo, Baudelairovy Květy zla); novinář: v redakci Lidových novin pracoval od roku 1921 až do své smrti (1938), autor fejetonů, sloupků
- zamýšlí se nad problémy dobra a zla, otázky poznání světa, vztah člověka k technice (strach, že technika se obrátí proti člověku)

▫ 1. období tvorby - do r. 1921:
- kratší novinářské prózy, které píše se svým bratrem, např. Zářivé hlubiny (1916), Krakonošova zahrada (1918)
- 1. samostatná kniha - kniha povídek Boží muka (1917)
- pesimismus, skepse, napětí válečné doby
- člověk není schopen odpovědět na všechny otázky, svět je plný záhad
- povídky nedějové, označil je jako „filozofické detektivky“ – řeší záhady, ale řešení není
- povídka Šlépjej – svědčí o Čapkově skepsi vůči schopnosti člověka poznat beze zbytku objektivní skutečnost
- Trapné povídky (1921)
- lyrické drama Loupežník (1920)
- považováno za nejlepší lyrické drama té doby, oslava mládí, jeho spontánnosti, odvahy
- střetnutí výbojného mládí (loupežník) s opatrnictvím a pokrytectvím dospělých (profesor), boj o právo na lásku, výsměch měšťáckým konvencím
- překlady moderních francouzských básníků  Francouzská poezie nové doby - vliv na vývoj české poezie

▫ 2. období tvorby – 1921-1927:
- dramatické a románové utopie; převratné vynálezy ohrožují člověka
- nejznámější drama R.U.R. (1921)
- název – zkratka továrny na výrobu robotů
- děj se odehrává v technicky dokonalém budoucím světě
- Uměle vytvoření roboti plní lidskou práci. Ředitel firmy Domin se domnívá, že až roboti zastanou všechnu lidskou práci, nastane ráj ne Zemi. Roboti se však vzbouří a zavraždí všechny lidi, kromě stavitele Alquista. Chtějí, aby znovu našel tajemství jejich výroby. Jeho úsilí je dlouho marné. Nakonec se ve dvojici nejdokonalejších robotů Heleny a Primuse probudí nová, lidská vlastnost – cit  lidstvo je zachráněno (idealisticky humanistický závěr).
- roboti: symbol odličtěného člověka ve vyspělé společnosti, představují nemyslící dav, který drtí vše, co mu stojí v cestě
- kritický vztah k přeceňování techniky, úzkost nad budoucností lidstva (vynález umělého člověka – robota ohrozí existenci lidstva), technický pokrok se řítí kupředu rychleji než vývoj lidské morálky (ohrožuje člověka i v době míru), Čapek klade nejvýše lásku a práci (otázka, zda práce není vedle zdroje obživy i činitelem morálním; co bude s člověkem, který nepracuje)
- slovo robot, dnes mezinárodní, je Čapkovým novotvarem

- aby poukázal na hrozící nebezpečí, nechává svá díla dojít až ke katastrofě
- ve většině utopií převratný vynález zlepší život člověka, ale u Čapka tomu tak není

- před zneužitím vědy a techniky varuje i v dílech:
- utopické drama Věc Makropulos (1922; opera L. Janáčka) – téma dlouhověkosti a nesmrtelnosti, odmítá myšlenku prodloužení lidského života
- utopický román Továrna na absolutno (1922) – vynález síly, která mění lidi; konflikty  válka a ničení
- utopický román Krakatit (1924) – o vynálezu nekonečně účinné třaskaviny (název od indonéské sopky Krakatoa), schopné zničit celý svět; hlavní postava – vynálezce inženýr Prokop, ovlivněn poznáním venkovské idyly i světa vládců a teroristů; myšlenka odpovědnosti vědce za důsledky svého vynálezu, zdůrazňování každodenní drobné užitečné práce pro lidstvo (humanistický závěr)

- satirická komedie Ze života hmyzu (1921; spoluautorství s J. Čapkem)
- alegorické dílo, připomíná bajku
- kritika lidských chyb a nedostatků – obrazně na jednání jednotlivých druhů hmyzu (mravenci, motýli, chrobáci aj. = výrazné typy lidí, nositelé sobectví, vládychtivosti, povrchnosti, lakomství, netečnosti ap.)
- volný sled obrazů spojuje postava tuláka – pozoruje hmyzí hemžení, vyslovuje myšlenky autorů

▫ 3. období tvorby – 1928-1933:
- drobné prózy psané původně pro noviny; krátké povídky, fejetony, sloupky
- povídkové soubory Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy – detektivní povídky, analyzuje lidské myšlení, mnohé končí otazníkem, důmyslně komponované a mistrovsky vyprávěné; Čapek byl relativista, odmítá objektivně pravdivé poznání, existuje pouze subjektivní pravda
- povídka Básník (Povídky z jedné kapsy) – dopravní nehoda byla vyřešena díky básni, ve které básník metodou asociace popisuje situaci (labutí šíje, ňadra, buben a činely  číslo vozu 235)
- povídka Zločin v chalupě (Povídky z jedné kapsy) – Vondráček zabil svého tchána, ale necítí se vinen – „vždyť to bylo skrz to pole“; subjektivní pravda
- povídka Rekord (Povídky z jedné kapsy) – cihlářský dělník Lysický zranil kamenem statkáře Pudila, který bil malého chlapce, Lysický není schopen svůj čin zopakovat  případ není oficiálně uzavřen; subjektivní pravda
- povídka Ukradený kaktus (Povídky z druhé kapsy) – v Holbenových sbírkách se začnou ztrácet kaktusy, pan Holan dá zprávu do novin, že kaktusy jsou napadeny neznámou nakažlivou chorobou, po několika dnech vydá další zprávu, že se našel lék, který je k dostání v lékárně (tam čeká strážník), zloděj je dopaden, ale je to náruživý kaktusář a místo toho, aby ho pan Holen potrestal, vyšle ho na cestu do Mexika, kde nakonec umírá naboden indiány na posvátný kaktus
- cestopisné fejetony – Italské listy (1923), Anglické listy (1924), Výlet do Španěl (1930), Obrázky z Holandska (1932), Cesta na sever (1936) – vtipnost, originalita vyjádření dojmů z cest
- knihy pro děti - např. Dášeňka, čili Život štěněte, Devatero pohádek (s J. Čapkem)

▫ 4. období tvorby – 1933-1935:
- románová noetická trilogie (noetika = nauka o poznání světa)
1) Hordubal (1933) - tragédie podkarpatského sedláka po návratu z Ameriky, odcizení ženy, zavražděn
2) Povětroň (1934) - neznámý muž, letec, po havárii umírá nepoznán; rekonstrukce jeho života podle vlastní fantazie jeptišky, jasnovidce a básníka  vyznívá v názorech, že mohl být kariéristou, básníkem, pedantem i romantikem
3) Obyčejný život (1934) - autobiografie železničářského úředníka v penzi, retrospektivní pohled
- vliv relativismu, popírá objektivní poznání pravdy
- díla zcela samostatná, nesouvisí spolu dějově ani postavami, spojuje je společný problém – otázka možnosti poznání skutečnosti, poznání lidí i porozumění sobě samému

▫ 5. období tvorby – 1935-1938:
- varuje před nebezpečím fašismu
- jeho relativismus se projevuje i v politických názorech: odmítal systémy, které své zásady vydávaly za absolutní pravdu, uvědomoval si, že právě ve jménu absolutních pravd se lidé nejčastěji vraždili, dával přednost systému, který by umožňoval polemiku, toleranci a svobodu jedinci, domníval se, že buržoazní demokracie první republiky se takovému systému blíží
- v době nastupujícího fašismu (popírá zásady demokracie) začíná Čapek-pacifista zdůrazňovat povinnosti jedince vůči společnosti, vyzývá k boji

- román Válka s mloky (1936)
- satirická alegorie, utopické vyznění (vynález vede k ohrožení samotného člověka, zásah člověka do přírody vede ke katastrofě)
- autor je ovlivněn žurnalistickými postupy  román-fejeton – text je prokládán novinovými články, vznikl z řetězového románu
- Byla vynalezena neobyčejně levná pracovní síla, lidstvo objevilo druh učenlivých mloků a plně je využívá ke svému prospěchu. Mloci nahradí lidskou práci, ale nakonec představují nebezpečí pro lidstvo – naučí se válčit a používat zbraně.
- mloci: v 1. části – symbol odličtěného člověka, který žije zmechanizovaným životem, přestává být osobností; ve 2. části – symbol zla, fašismu
mloci si osvojili jen to zmechanizované, účelné, převzali jen holou technickou stránku
- kritika kapitalistické zištnosti a soudobé celosvětové politiky (bezúčelné konference, smlouvy, které se porušují…)

- drama Bílá nemoc (1937)
- postavy: doktor Galén, Maršál – typ diktátora, baron Krüg – majitel zbrojařského závodu
- proti epidemii nemoci zná lék jen dr. Galén, ale vydá ho jen s podmínkou zastavení válek (léčí jen chudé); jeho ušlechtilý individuální odpor je zmařen zfanatizovaným davem (je ušlapán, když nese lék Maršálovi, který nakonec souhlasil s Galénovými podmínkami); varování před rozpínavostí fašismu, jedinec sám je slabý proti davu
- jedinec (humanista doktor Galén) × držitelé moci, strůjci války (vojenský diktátor Maršál, zbrojař baron Krüg); střetnutí ideálu demokracie s ideály diktatury

- drama Matka (1938)
- fiktivní rozhovor matky Dolores se všemi mrtvými (otcem a jeho 3 syny – lékař Ondra se nakazil smrtelnou africkou nemocí, letec Jiří se zřítil s letadlem, Petr a Kornel zemřeli v občanské válce) – byli odhodláni zemřít ve prospěch lidstva
- posledního syna Toniho odmítá matka poslat do boje; po poznání krutosti nepřítele (nešetří ani děti) nastává zlom: matčino (= autorovo) rozhodnutí v závěru hry (dává Tonimu do rukou pušku)  nejen varování, ale i výzva k boji proti násilí a nelidskosti
- drama dokazuje Čapkův ústup od individualismu i relativismu (pravdu už nemá každý), dřívější Čapek-pacifista vyzývá k boji

- autor bajek (kritizuje záporné lidské vlastnosti):
▫ Mravenec: Já neválčím, to válčí mraveniště.
▫ Želva: proč já neskáču jako žába? Ze zásady.
▫ Kohout: Ještě nesvítá, ještě jsem nedal znamení.
▫ Hnědý mravenec: Svoboda mravencům. Celý svět mravencům. Ovšem nesmějí to být mravenci černí.
▫ Diktátor: Dosáhl jsem jednomyslnosti. Všichni musí poslouchat.

- Čapek ve svých dílech užívá hovorovou češtinu (kratší, jednodušší věty i souvětí, vedlejší věty přívlastkové, věty často neúplné, časté užívání ukazovacích zájmen a částic, hovorové výrazy, přístupný jazyk…)