Webové aplikace | Informační systém pro školy | HR magazín | Celoživotní učení | Zábavný portál | Mzdová kalkulačka | Výpočet nemocenské | Seznam škol | BMI | Výpočet mateřské | Referáty | SuperMamina | Kalkulačky | Online hry | Mateřské školky | Spis szkół v PL | Kam na výlet | Zoznam škôl
Referáty, Seminárky, Čtenářské deníky, Maturitní otázky

Referáty, Seminárky, Čtenářské deníky, Maturitní otázky

Naleznete zde převážně informační materiály pro školáky. V databázi se nachází 4250 referátů.

Domů | Referáty | Seminární práce | Čtenářské deníky | Maturitní otázky | + Vložit dílo
 Doporučujeme

Trička s potiskem - vtipná trička s potiskem si můžete vyrobit i s vlastním motivem.

Střední školy - přehledný seznam středních škol.

Bazar pro maminky - staré i nové oblečení oblečení pro děti.


Střední školy

 Reklama


+ vložit vlastní dílo upravit toto dílo

Česká poválečná próza

- česká literatura v tomto období navazuje na literární tradice meziválečné prózy (imaginativní = obrazná – vliv poetismu, utopická, žurnalistická) i prózy za okupace (historická, próza českého génia, psychologická próza)
- poválečná literatura se rozvíjela v souvislosti s dobovými politickými a společenskými událostmi, je spjata se společenským vývojem
- hlavní mezníky: 1945 – konec války
1948 – Únorová revoluce
1956 – uvolnění poměrů, XXII.


 Reklama


sjezd komunistické strany, odsouzen stalinismus
1968-9 – Pražské jaro 1968; po srpnu 1968 konec svobodného vývoje
70. a 80. léta – období normalizace
1989 – Sametová revoluce, pád komunismu

PRÓZA V LETECH 1945–1948
- základní téma: válka, osvobození
- žánry: kratší – povídky, reportáže, kratší román, pokud vznikaly romány, tak byly spíš kronikářského typu (Marie Pujmanová – 3. část trilogie, román Hra s ohěm, 1946)
- oblíbená dokumentární literatura a literatura faktu
- 1946 - první sjezd československých spisovatelů, spor o orientaci literatury:
1. stoupenci společensky angažované literatury, vzor viděli v Sovětském svazu (prosovětská lit. zaměřená na budování socialismu)
2. orientace na západoevropské literární směry, návaznost na předválečné tradice, objevil se zde existencionalismus (stěžejní dílo existencionalismu - Jean Paul Satyre - román Nevolnost; Albert Camus - román Cizinec, nositel NC; hrdinové prožívají pocity odcizení, odcizení člověka v tomto světě, člověk se cítí mezi lidmi sám)

• Egon Hostovský (1907-1973) – román Úkryt (1943); pocit vykořeněnosti v autorovi vzbuzoval jeho židovský původ, po roce 1948 zůstal natrvalo v zahraničí, umírá v USA; další romány: Nezvěstný, Tři noci, Epidemie; jeho díla přeložena do více než 20 jazyků; cenu Egona Hostovského získávali exilový prozaici za svá nejlepší díla

PRÓZA V LETECH 1948–1956
- podobná jako v 70. letech
- přijato stalinské dogmatické pojetí literatury, jedinou tvůrčí metodou byla metoda socialistického realismu (1905, Maxim Gorkij – román Matka)
- kampaně proti mnohým spisovatelům (František Krepina, Josef Knap; Jan Zahradníček – katolický autor)
- literatura musela ideově působit v duchu politiky komunistické strany, podceňována estetická funkce literatury a přeceňována funkce výchovná, podceňována individualita, potlačována intimní sféra
- žánr: budovatelské romány
- témata: současný život (třídní srážky a sabotáže, obraz znárodňování, budování, združstevňování vesnice, osídlování pohraničí po odsunu Němců ) nebo historie (Miloš Václav Kratochvíl – Mistr Jan, Václav Kaplický – Čtveráci)
- hlavní hrdina: kladný, dělnický původ, člen strany, člověk vnitřně nekomplikovaný s jasnou představou o životě, jeho činnost byla zaměřena na zvýšení výroby, plnění plánu, dokončení stavby a na boj proti silám, které budovatelskou práci brzdily
- záporní hrdinové: buržoazní původ, třídní nepřátelé
- chybělo prokreslení psychologie postav

• Václav Řezáč – osídlování pohraničí, romány Nástup a Bitva
• Bohumil Říha – kolektivizace zemědělství, Země dokořán
• Jan Otčenášek – sociálně-psychologický román Občan Brych (1955) - osobní rozhodování váhajícího intelektuála, zda přijmout nebo odmítnout poúnorový režim, odchází do zahraničí; závěrečný souhlas se socialismem

PRÓZA V LETECH 1956–1968
- při 22. sjezdu komunistické strany v roce 1956 změna situace - uvolnění politické i kulturní
- postupné uvolňování vrcholilo Pražským jarem 1968; po srpnu 1968 konec svobodného vývoje
- literatura se začíná diferencovat
- vznikají různé skupiny kolem časopisů:
♦ Skupina kolem časopisu Tvář (1963–1966), pak Sešity (1966–1969), znova Tvář (1968–1969) – V. Havel (předseda redakční rady), J. Gruša aj.; vzešli odtud mluvčí Charty 77
♦ Skupina kolem časopisu Květen (1955) – Milan Kundera, Josef Březovský (Věční milenci), Karel Ptáčník (Ročník jedenadvacet)
♦ Brněnská skupina kolem časopisu Host do domu (od pol. 50. let) – Oldřich Mikulášek, Milan Uhde, v 70. letech zakázaný časopis
♦ Skupina surrealistů – Věra Linhartová
- mimo skupiny stálo několik významných osobností, které proslavily naši literaturu v zahraničí:
• Bohumil Hrabal – Perlička na dně, Pábitelé, Ostře sledované vlaky …
• Josef Škvorecký – Zbabělci
• Ludvík Aškenazy
• Arnošt Lustig
• Milan Kundera – kniha povídek Směšné lásky, román Žert
• Ivan Klíma – povídkové soubory Milenci na jednu noc, Milenci na jeden den, Moje první lásky…
• Ladislav Fuks – Pan Theodor Mundstock, Spalovač mrtvol
• Ludvík Vaculík

- v 60. letech vznikají spíš kratší žánry – novely, povídky

PRÓZA V 70. a 80. LETECH
- tzv. normalizace, tj. totalitní komunistická diktatura
- 3 proudy literatury (vzájemně se ovlivňují, nakonec splývají):
1) oficiální, odpovídající vládnoucímu režimu
2) exilová (vydávaná v cizině, u nás zakázána)
3) samizdatová (vycházela tajně, rozmnožovaná strojopisně, nemohla nebo nechtěla být vydávána - ineditní)

- vývoj literatury narušen, autoři odcházejí do emigrace: Věra Linhartová do USA, Ludvík Aškenazy do Německa, Josef Škvorecký do Kanady, Arnošt Lustig do USA, Milan Kundera do Francie, Pavel Kohout do Vídně, Jiří Gruša do Německa
- svobodná tvorba, ale chyběl jim kontakt s českým prostředím, někteří psali v cizím jazyce
- exilová nakladatelství: Toronto – 68-Publishers (manželé Škvorečtí), Kolín nad Rýnem – Index, Mnichov – Poezie mimo domov, Curych – Konfrontace, Londýn – Rozmluvy

- první edice domácího samizdatu začaly vznikat na různých místech takřka od počátku 70. let, k nejznámějším patří: edice Petlice založená Ludvíkem Vaculíkem, edici Expedice - manželé Havlovi, edice Kvart
- vycházely také samizdatové a exilové časopisy: např. Vokno, Váhy, Zebra (psané na stroji)

- léta 1970-1989 se stala nejhorším obdobím pro českou literaturu, bylo zakázáno více než 150 autorů; ale na druhou stranu bylo přeloženo nejvíce českých děl a česká literatura se dostávala do světa

- témata: zůstávají zachována 3 hlavní tématické okruhy – historie, válka, současnost
• Ota Pavel – válka (viz otázka č.23)
• Věra Sládková – román Malý muž a velká žena (seriál Vlak dětství a naděje)
• Miloš václav Kratochvíl – historie, román Život Jana Ámose
• Bohumil Říha – historie (15. století), román Přede mnou poklekni
• Oldřich Daněk – historie, trilogie o českých králích: Král utíká z boje, Král bez přilby, Vražda v Olomouci

- téma lidí okraje společnosti – Radek John (1954) - prozaik, filmový scénárista, televizní reportér; vystudoval dramaturgii na FAMU, v 80. letech publikoval v Mladém světě reportážní seriály o Srí Lance a Tchajwanu, je spoluautorem publicistického televizního pořadu Na vlastní oči, napsal předlohy k filmům Sněženky a machři, Tankový prapor a Proč?
- zpracovává společensky ožehavá témata, chorobné projevy soudobého života (alkoholismus, brutalita, drogy) sociologickodokumentárním způsobem
- prvotina Džínový svět – obraz mentality mladých lidí 70. a 80. let, dílo je psána formou deníku, kde hlavní hrdina vzpomíná na léta prožitá na základní škole a na gymnáziu.
- varovný román Memento (1986) – zachycuje 10 let života Michala Otavy, bývalého studenta gymnázia, a jeho marné úsilí zbavit se drogové závislosti; proces rozkladu osobnosti, prostředí narkomanů; líčení subjektivních pocitů hlavního hrdiny (vnitřní výpověď) se střídá s odbornými výklady lékařů – informativnost, dokumentárnost
- román z veksláckého prostředí Bony a klid

PRÓZA PO ROCE 1989
- do edičních plánů zařazena jména, která byla dříve zakázána
- nejproduktivnější literatura – komerční čtivo (Večery pod lampou, Harlekýn, Rodokaps)
- rozdělení literatury: 1) vypravěčská – založena na příběhu (Michal Viewegh)
2) experimantální – založena na rozpadu příběhu (Alexandra Berková)
3) deníky, dopisy, memoáry




BOHUMIL HRABAL(1914–1997)
- prozaik světového ohlasu
- narodil se v Brně-Židenicích, rodina se brzy přestěhovala do Nymburka, kde byl Hrabalův otec správcem pivovaru
- studoval práva, studia ukončil doktorátem (až po válce), ale jako právník nikdy nepracoval; během svého života vystřídal různá zaměstnání: pracoval jako úředník, skladník, výpravčí, pojišťovací agent, obchodní cestující, brigádník v ocelárnách, balič starého papíru, kulisák, statista → každá z těchto profesí se odrazila v jeho prózách

- do literatury vstoupil v polovině 60. let; 1968-1975 dostal zákaz publikovat (mnohá díla vyšla v samizdatu i v zahraničí), do literatury se vrátil v polovině 70. let, ale oficiální verze jeho děl byla podřízena cenzuře
- v dílech vycházel ▫ z vlastních zážitků z dětství (Nymburk)
▫ z doby okupace
▫ z bohémské Prahy
▫ z míst, kde pracoval
- Hrabal ovlivněn realismem (Ostře sledované vlaky), naturalismem, poetismem (Ostře sledované vlaky, Postřižiny), surrealismem (Taneční hodiny pro starší a pokročilé)
- od roku 1963 se literatuře věnoval profesionálně

• Perlička na dně (1963) – kniha povídek, příběhy ze života obyčejných lidí, v nichž autor objevuje dobro a lidovou moudrost, dobré jádro = „perlička na dně duše“
• Pábitelé (1964) – o lidech zvláštním způsobem milujících život (vnitřně čistí, opravdoví, navenek obhroublí); pábitelé = vypravěči neuvěřitelných historek, přeháněí, vymýšlejí si příběh pro příběh, kladný vztah k životu, životem posedí; pábení = zvláštní způsob rozprávky s prvky poetismu, surrealismu, naturalismu
- např. povídka Jarmilka – 3 verze, 3. je v knize povídek Pabitelé; Děj se odehrává v kladenských ocelárnách. Vypravěčem je sám autor. Hlavní hrdinka Jarmilka pracuje v ocelárnách jako nosička svačin. Je v 6. měsíci těhotenství, ale je svobodná. Otec dítěte Jaroslav si ji vzít nechce, chová se k ní hrubě. Ona ho má přesto ráda. V druhé části povídky jdou vypravěč a kolega Vašek Jarmilku navštívit. Od paní, které se ptají na cestu, se dozvídají, že Jarmilka porodila předčasně, ale chlapec už je v pořádku. Jarmilka se však chová jako bez duše, dokonce chtěla spáchat sebevraždu. Když kolegové odcházejí, Jarmilka si uvědomuje, že o ni mají přátelé zájem, „vrací se zpět do života“ a z okna křičí na kolegy, aby všechny v práci pozdravovali.
- jazyk: spisovný + obecná čeština, vulgarismy – v přímé řeči
• Taneční hodiny pro starší a pokročilé (1964) – celé dílo psáno jedinou dlouhou větou, tečka až na konci (inspirace Jamesem Joycem); monolog starého Pepina – bývalý švec, optimista, miluje život, raduje se i z malých zážitků; vyprávění, úvahy o umění, naturalistické obrazy, výňatky ze snáře; autor se inspiroval metodou výtvarné koláže a filmové montáže
• Ostře sledované vlaky (1965) – nejvíce se blíží realismu, obsahuje i lyrické prvky (poetismus); okupaci nelíčí pateticky
Děj novely je umístěn na zapadlou železniční stanici v době okupace. Hlavní postavou je Miloš Hrma, mladý výpravčí, těžce nesoucí svoji sexuální nezkušenost. Má pocit, že je všem pro smích. Své problémy se pokusil vyřešit sebevraždou, ale neúspěšně. Konec jeho komplexům učinil poměr s živelnou Viktorií, která podpořila jeho sebedůvěru. Svůj vzor má Miloš v rázném a veselém výpravčím Hubičkovi, který si nedělá nejmenší trápení ze svých afér. Ten také požádal Miloše, aby mu pomohl s jeho ilegálním úkolem. Miloš nakonec tragický umírá poté, co vhodil bombu do německého vlaku s nákladem střeliva. Jeden voják si ho všiml a postřelil ho. Zasáhl mu plíce. V poslední chvíli se Miloš zamýšlí nad každodenností života, kterou proklínal, ale nyní mu bude chybět. Novela byla zfilmována Jiřím Menzlem a získala cenu Oskara. (Menzel natočil ještě filmy Postřižiny, Skřivánci na niti, Slavnosti sněženek…)
• Postřižiny (dokončeno 1970, publikováno 1976) – děj se odehrává ve 20. letech v Nymburce (Hrabalovo dětství), hlavním hrdinou je strýc Pepin a jeho historky, příběh se vzpomínkami na svého otce Francina (správce pivovaru, neměl rád Pepina, byl spokojený, když si manžeka zlomila nohu a on se o ní mohl starat a chránit ji před obdivem ostatních, byl žárlivý), nezdolného vypravěče strýce Pepina (vyučený obuvník, typický pábitel) a maminku (vypravěčka knihy, krásná a emancipovaná, život si užívala, spřátelila se s Pepinem, vylezli spolu na komín, měla ráda nebezpečné věci, opak svého manžela)
- ústřední motiv: zkracování vzdáleností i času (do města se dostane novinka – rádio; lidé vše zkracují – nohy od stolu, maminka si zkrátí sukni, usekne pejskovi ocásek, pak si ostříhá i krásné dlouhé vlasy → dostane od Francina přede všemi naplácáno pumpičkou )
- spojení groteskní hyperboly a jemné kritiky maloměstského způsobu života
- jazyk: hovorové a slangové výrazy, Pepinovo slovácké nářečí
• Městečko, kde se zastavil čas (1973) – volné pokračování Postřižin (nymburský pivovar), vypravěč – sám autor; hrdinové dožívají v domově důchodců, vzpomínají na dřívější dobu
• Obsluhoval jsem anglického krále (vzniklo 1971, vydáno 1980 v Kolíně nad Rýnem) – novela, nemá kompozici románu, 5 kapitol - každá začíná stejnou větou („Dávejte pozor, co vám teďka řeknu.“) a každá končí také stejnou větou
Příběh malého českého člověka. Vypráví o osudech infantilního číšníka, který se zoufale snaží přizpůsobit společenským poměrům bez ohledu na morální hlediska. Situace se mění tak často, že hrdina nakonec rezignuje na možnost stát se platným členem společnosti a uchyluje se na samotu. Hlavní hrdina, číšník Jan Dítě, trpí komplexem kvůli svému malému vzrůstu. Chce být bohatý a za války si vezme bohatou Němku. Po válce je jako kolaborant odsouzen. Po vypršení trestu si za peníze od Němky koupí hotel. Komunisté mu jej však zabaví a Jan Dítě se živí jako cestář.
• Příliš hlučná samota (1979 dokončena 3. verze, vyšla v Kolíně nad Rýnem, u nás až v roce 1989) - nejoblíbenější a asi i nejlepší Hrabalovo dílo, psané ich-formou
- příběh o lisovači starých knih Haňťovi, který se nemůže smířit s tím, že svou prací ničí spoustu nádherných myšlenek, záchranou a studiem některých knih obohacuje svoji prostou, ale vnímavou duši, renesanční přístup k životu, v jiné pražsé čtvrti vybudována nová modernější lisovna → nucen změnit zaměstnání, ztrácí svoji radost, smysl života, dřívější tvůrčí činnost se mění na pouhý zmechanizovaný sled úkonů, zoufalá situace ho dovede – byť jen v opilém snu – k rozhodnutí spáchat sebevraždu v hydraulickém lisu, na kterém desítky let pracoval
- příběh je protknut řadou vzpomínek (na jeho milou Mančinku, na dvě cikánky), dílčích příběhů a úvah (zjevení Ježíše a Lao´c), vše směřuje k otázkám smyslu lidské existence - odpovědí může být snaha dát životu nějaký cíl, smysl, řád
- jazyk: dlouhá souvětí, hyperbola, funkční opakování slov, spojování knižních výrazů s výrazy obecnými i s vulgarismy apod.
• Slavnosti sněženek (dokončeno 1975, vyšlo 1978) – nové postřehy pábitelů, lidí z chatových osad v Polabí v Kersku, kde autor tráví volný čas a seznamuje se s různými typy lidí „zasažených krásou a steskem“

- podle jeho povídek vnikl film Andělské oči – scénář vychází jeho próz, název podle povídky Andělský voči, děj se odehrává v roce 1947, 3 falešní pojiťováci nabízejí lidem pojištění, přidá se k nim čtvrtý – policista, usvědčí je

- základem Hrabalových děl je mluvený jazyk, dlouhá souvětí, spojení tragična a komična, dosažení naléhavosti opakováním motivů, kontrasty, hyperboly
- některé texty struktura koláže, prvky surrealistické poetiky
- vliv surrealismu, poetismu, realismu, naturalismu

JOSEF ŠKVORECKÝ (1924, žije v Torontu)
- prozaik, nakladatel; vystudoval filozofii v Praze; 1969 odešel se svou ženou Zdenou Salivarovou do Toronta, stal se univerzitním profesorem (vyučoval anglickou literaturu), v r. 1971 založil nakladatelství českých knih Sixty – Eight Publishers
- generační román Zbabělci (psán 1948-9, vyšel 1958) – o posledních dnech války v Náchodě (Kostelec); protiklad Drdovy Němé barikády psaná v duchu socialistického realismu, ostře odděluje světlo a stín
- vypravěč Danny Smiřický a jeho přátelé z džezové kapely – jejich statečné chování × předstírané vlastenectví místní honorace s touhou po moci, pokrytečtí maloměšťáci = „zbabělci“
- autobiografické prvky, subjektivizovaná ich-forma (× většina děl po válce psaná er-formou); monologická výpověď místy střídána s úsečnými civilními dialogy (vliv Hemingwaye); strohost výpovědi souvisí s úsilím depatetizace a demýtizace skutečnosti
- postava Dannyho je v dalších pozdějších prózách: např. román Tankový prapor (1954) - o vojenské službě v 50. letech (podzim 1951) – omezenost důstojníků, ale jejich absolutní moc × prostí vojáci, žánr groteskního satirického románu, metafora k poměrům ve společnosti, vypovídá o stavu naší společnosti, ukazuje poměry v armádě v 50. letech (ministr obrany Alexej Čepička); Danny jako rotný, velitel tanku, kulturní referent
- soubor příběhů Prima sezóna (1975) - z období války; septimán Danny a jeho lásky, dějem předchází románu Zbabělci; (viz otázka 23)

MICHAL VIEWEGH (nar. 1962)
V současnosti nejprodávanější český autor. Narodil se v Praze, mládí prožil na Sázavě. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy vystudoval obor český jazyk a literatura – pedagogika. Několik let učil na základní škole, poté dva roky působil jako redaktor v nakladatelství Český spisovatel. Od roku 1995 se živí jako spisovatel z povolání. Je držitelem Ceny Jiřího Ortena. Značná část jeho díla je do jisté míry autobiografická. Jeho knihy vyšly v mnoha reedicích v celkovém nákladu více než tři čtvrtě miliónu výtisků a byly přeloženy do sedmnácti světových jazyků. Romány Báječná léta pod psa a Výchova dívek v Čechách se dočkaly filmového zpracování.

• Báječná léta pod psa – Román. Děj se odehrává v období totality v Československu. Autor zde zachycuje atmosféru 60. let, normalizaci a následný pád komunismu. Hlavní postavou románu je Kvido, jehož neobvyklým narozením na jevišti Divadla Na Vinohradech román začíná. Kvido vyrůstal v otylého, ale velmi zvídavého a inteligentního chlapce. Jeho poklidný život změnil až rok 1968. Kvidův otec, inženýr chemie, musel opustit své místo v Praze a odstěhovat se s rodinou do malého městečka Sázava. Zde přijal podřadnou práci v místních sklárnách. Dokud se nezačal politicky angažovat, nenašel se pro něj a jeho rodinu byt. Dva roky tak žil Kvido se svým otcem a matkou na prosklené terase závodní vily. Když Kvido dostal zápal plic a jeho matka podruhé otěhotněla, rozhodl se otec konečně jednat. Začal studovat VUML, od podnikového stranického lídra koupil psa, i když měla Kvidova matka ze psů hrůzu, a začal hrát fotbal. To aby ho tak říkajíc „bylo vidět“. Kvido měl navíc ve škole úspěch se svou recitací, a tak se věci dali do pohybu. Konečně se přestěhovali do prostorného domu se zahradou a Kvídův otec začal jezdit do zahraničí. Nově narozený syn dostal jméno Paco. Po setkání se spisovatelem Pavlem Kohoutem, zarputilým odpůrcem režimu, však následoval pád. Kvidův otec skončil jako podnikový vrátný a zanevřel na svět. Většinu času pobýval ve své dílně, neustále vyřezával a dokonce si vyrobil rakev. V té době už Kvido studoval ekonomii na vysoké škole a hluboce prožíval své sexuální úspěchy a nezdary s Jaruškou, kterou od útlého dětství miloval. Aby se mohl věnovat psaní, odešel Kvido z fakulty a přijal místo vrátného ve sklárně, kde pracoval otec. To byla další rána pro již tak dost špatný otcův psychický stav. Nepomohl ani Kvidův sňatek s Jaruškou a narození jejich dcerky Aničky. Zvrat přinesl až rok 1989. Otec získal práci odpovídající jeho vzdělání a vrátilo se mu sebevědomí. Novou ránou však utržil pozitivními lustracemi a stal se cenovým referentem. Doba se změnila a Kvido tak konečně mohl předat do vydavatelství rukopis románu Báječná léta pod psa. Vedle těchto událostí autor v románu popsal mnoho vedlejších epizod. Poznáváme tak matčiny dojemné snahy udržet rodinu „nad vodou“ a prožíváme chvíle s dědečkem Jiřím a babičkou Líbou, která je náruživou cestovatelkou. Můžeme také sledovat hašteření dědečka Josefa a babičky Věry i svérázný životní styl Paca, který je vyznavačem volné přírody a trampingu. Zvláštní místo zaujímá Kvido svými komentáři k jednotlivým událostem, např. k narození bratra, otcově angažovanosti ve fotbalovém klubu, svému odchodu ze školy atd. Zajímavé jsou také jeho první spisovatelské pokusy a rozhovory s nakladatelem.

• Výchova dívek v Čechách – Román. Vychází z autorových vlastních zkušeností z počátku 90. let. Když Viewegh několik let učil na základní škole, z finančních důvodů přijal nabídku bohatého zbraslavského podnikatele Krále na doučování jeho starší dcery Beáty. Požadoval jakýsi kurz tvůrčího psaní, který by dceři pomohl v jejích literárních začátcích. Práce s Beátou nebyla snadná. Při prvních lekcích nepromluvila ani slovo, později chrlila pouze vulgární urážky. Zanedlouho se pravá příčina jejího chování objasnila. Byla jím nešťastná láska. Viewegh vedl nekonečné monology o smyslu života, o literatuře a o psaní a postupem času tak přece jen bariéru mlčení prolomil. Stal se dívce kamarádem a společníkem při nákupech. Přátelský vztah ale brzy přerostl v lásku. Viewegh sice cítil odpovědnost vůči své ženě a dceři, šílel však touhou po Beátě. Aby mohli být více spolu, přijala Beáta místo učitelky na zbraslavské škole. Zde poznala lektora angličtiny a vztah s Vieweghem ukončila. Nadchla se pro vše americké, ale opět přišlo zklamání. Steve se po Vánocích ze Států nevrátil. Viewegh přijal místo redaktora v nakladatelství Český spisovatel a Beáta se mu na nějaký čas ztratila z očí. Znovu ji zahlédl při akci ekologického hnutí Duha. Ani v této činnosti však nenalezla smysl života a začala koketovat s náboženskými sektami. Seznámila se s mormony, pak se stoupenci hnutí Hare Krišna a nakonec zakotvila u jehovistů. Její neustálé deprese ji nakonec dohnali k sebevraždě, kdy v rychlosti 180 km/h najela do betonového přemostění silnice. Po návratu z Dánska čekalo Viewegha ve schránce smuteční oznámení. Vedle ústřední dějové linie zde autor také s úsměvným nadhledem líčí atmosféru školy s někdy až příliš uvolněným chováním dětí, výchovnými koncerty a zkostnatělými, ale i moderními způsoby vyučování. K daným situacím vtipně přikládá citáty významných politiků a úryvky z novin. Román sice vypráví o životní tragédii dvacetileté Beáty, zároveň však podává humorný až groteskní obraz poměrů v českém školství. Neméně významná je také sonda do osobního života a pocitů hlavního hrdiny a do myšlení podnikatele, jenž se domnívá, že za peníze lze koupit vše. Do textu jsou včleněny i dvě samostatné povídky: Beátina Táta a já a autorova Intelektuálka.

+ vložit vlastní dílo upravit toto dílo
  Sdílet článek na: Facebook Facebook   MySpace MySpace   Linkuj Linkuj  
Střední školy - seznam středních škol
Střední odborné školy - seznam středních odborných škol
Bazar pro maminky - staré i nové oblečení oblečení pro děti.
 Reklama