- nové umělecké směry:
• vitalismus - z lat. vita = život; směr v české literatuře: reakce na válku, vyjádření radosti z nejprostších maličkostí, z pouhé existence; jednoduchost, prostý a srozumitelný obraz – F.


Šrámek, K. Čapek, J. Wolker
• civilismus - obraz technických vymožeností, moderního života a světa, oslava všedních věcí, lidské práce; americký básník W. Whitman, belgický básník a dramatik É. Verhaeren, v české literatuře např. S. K. Neumann
• expresionismus – z lat. expressio = výraz; protiklad pozitivizmu, naturalismu a impresionismu; literární, výtvarný a divadelní směr (V. van Gogh, E. Munch, P. Gauguin); umění výrazu, vyjádření obavy o osud člověka; chápání reality zevnitř, nikoli zvenčí; vyjádření duševních pocitů – děsu, hrůzy z násilí; v české literatuře Lev Blatný, L. Klíma, R. Weiner, J. Weiss aj.

• futurismus - vzniká v Itálii před 1. světovou válkou, do umění přítomnosti a budoucnosti (lat. futurum = budoucí) proniká moderní život (neklid moderní civilizace, ruch metropolí, rychlost, honba za penězi…); obraz světa v pohybu, který je zachycen rozložením do časově následných fází (italský básník Emilio Filippo Tommaso Marinetti), touha po vzpouře proti přetechnizovanému světu, oslava průmyslové společnosti a městské civilizace; osvobození (izolace) slov (nebyla vázána větnou stavbou) a vět zdůrazňuje rychlost pohybu, v básních nepoetické výrazy, výrazná grafická podoba básně, odstraněna interpunkce, matematické symboly, snaha vyjádřit zvuk strojů a působit i na zrak
• kubismus - počátek století ve Francii, v malířství (Pablo Picasso); nechtěli kopírovat společnost, úsilí postihnout podstatu věcí Þ rozklad skutečnosti na jednotlivé prvky, geometrické tvary (kubus = krychle); mnohopohledovost (z více stran), tlumené barvy; realitu chtěli zobrazovat tak, jak se jim jevila, přesně promyšlená kompozice
• kubofuturismus - v literatuře (Guillaume Apollinaire) – spojení futuristického dynamismu a kubistické mnohopohledovosti Þ polytematická báseň = pásmo - zachycení složité skutečnosti z mnoha úhlů pohledu, polytematičnost (uvolnění dějových souvislostí, spontánní proud představ - asociace), prolínání časových rovin; zdůraznění grafické podoby básně Þ obrazové básně (kaligramy)
• dadaismus - vzniká za 1. světové války ve švýcarském Curychu, vyjadřuje odpor k válce, pocit nesmyslnosti života, odmítali řád a logiku, prosazovali anarchii v životě i v kultuře, žádali absolutní svobodu; zdůrazňuje uměleckou absurditu, primitivitu (dada v dětské řeči = hračka); nesmysl = jediný možný smysl veškerého umění, princip náhodnosti věcí a nesmyslnosti vztahů; zakladatel – francouzský básník rumunského původu Tristan Tzara a francouzský malíř, sochař a spisovatel Hans Arp; úsilí šokovat, burcovat, provokovat

• poetismus - výlučně český avantgardní směr (od pol. 20. let 20. stol.); Karel Teige – autor Manifestů poetismu; měsíčník ReD (Revue Devětsilu); skupina Devětsil (založena 1920) – literáti, kritici, výtvarníci, hudebníci, dramatici; využití obraznosti, fantazie; princip lyrismu, kompoziční metoda volné asociace (řetězení) představ, narušena logická stavba básně, odstraněna interpunkce, inspirační zdroj – lidová zábava (cirkus, kino, varieté); odmítnutí původního tendenčního umění: místo obrazů dělnického boje a práce obraz dělníka uprostřed zábavy; úsilí poznat krásy světa – ”umění žít” (Teige), ”aby svět byl básní” (Nezval); obohacení výrazové stránky poezie (experimenty se slovy); programová díla poetismu: V. Nezval - Podivuhodný kouzelník, Pantomima, Papoušek na motocyklu; potom i K. Biebl, J. Seifert, V. Vančura aj.
• surrealismus - z fr. surréalisme = nadrealismus; zakladatel André Breton; využití obraznosti, fantazie; psychický automatismus (volný tok obrazů bez rozumové kontroly a zábran); vliv Freudovy psychoanalýzy; vyjádření bezprostředních subjektivních dojmů, fantazie a snu; obohacení citové stránky poezie (o způsobu tvorby surrealisty – viz povídka K. Čapka Básník); u nás vznikla surrealistická skupina v r. 1934 (v čele Nezval), rozpuštěna 1938
• existencialismus - z fr. existence = bytí, jsoucno; vychází z filozofických výkladů člověka jako osamoceného a odcizeného jedince; obraz světa lidí trpících vnitřními pochybami; v mezních situacích životního ohrožení prožívají beznaděj, zoufalství, pocit hnusu Þ snaha osvobodit se; život chápán jako směřování k smrti; J. P. Sartre, A. Camus, (předchůdce F. Kafka), v čes. literatuře J. Orten

• proletářská literatura a socialistický realismus - marxistické směry; Neumannův časopis Červen, Kmen, Proletkult, Nejedlého Var (Wolkerova stať Proletářské umění – 1922; = program: umění třídní, revoluční, stranické, tendenční, optimistické); vliv Maxima Gorkého; obraz společenských rozporů, sny o spravedlivější společnosti, patos, hrdinství, kolektivismus; první sbírky proletářské poezie: Neumannovy Rudé zpěvy, Wolkerova Těžká hodina

- na počátku století je uzavřen život a dílo ruchovců (Čech † 1908, Vrchlický, Sládek) a lumírovců; vrcholná díla ČM mají autoři za sebou; poezie buřičů mění ráz, opouští buřičství, opěvují českou přírodu (Toman – Měsíce, Šrámek)

- inspiraci v přírodě nacházejí i jiní autoři:
• Jakub Deml (1878–1961)
- prozaik, básník, publicista, překladatel, představitel katolicky orientované linie české literatury
- představitel křesťanského spiritualismu a počátků existencionalismu
- próza Zapomenuté světlo
- sbírka Moji přátelé (1913)
- básně v próze; využil symboliky rostlin, přátelsky je oslovuje (personifikace, apostrofa)
- asociativní řazení představ
- citovost, patos, zvolání, otázky, apostrofy, naléhavé výzvy

„JITROCELI, nebývá ti smutno o polednách
tam nahoře v tvém minaretě?“

- u nás nové avantgardní směry (hl. civilismus) prosazovala 1. avantgardní generace = Předválečná moderna – od roku 1911 vydávali časopis Umělecký měsíčník; S. K. Neumann (civilizační poezie – nejvýznamnější sb. Nové zpěvy), Otakar Theer
- česká literární avantgarda vystoupila na veřejnost v almanachu – Almanach na rok 1914 (1913)
- podílel se na něm výtvarník Václav Špála; S. K. Neumann, Karel Čapek, Otakar Theer, Otakar Fischer; výtvarníci Josef Čapek, Václav Špála, Emil Filla
- odmítali symbolismus a přebujelý individualismus a obracejí se ke světu moderní civilizace a techniky (civilismus)
- Almanach na rok 1914 stejně jako Manifest ČM spojil na čas výrazné individuality ve skupině, kterou dnes označujeme jako generace z roku 1914

- česká poezie ve 20. letech 20. století: 1. poezie prostoty a srdce
2. proletářská poezie
3. poetismus

1. POEZIE PROSTOTY A SRDCE
- předchůdce Fráňa Šrámek – sb. Splav
- kladný vztah k životu, radost z prostých darů života, citová vroucnost, okouzlení světem, láska k elementárním věcem
- křesťanské motivy, mísí se s motivy současného života
- básně jsou promítnuty myšlenkou ráje na Zemi
- představitelem poezie prostoty a srdce je Jiří Wolker se svou sbírkou Host do domu (1921)

• Jiří Wolker (1900–1924)
- představitel proletářské poezie i poezie prostoty a srdce
- narodil se v Prostějově, nadání literární, hudební i výtvarné už na gymnáziu, studium v Praze, předčasná smrt (onemocněl tuberkulózou)
- sbírka Host do domu (1921)
= tvorba z mladších let
- vliv vitalismu (Šrámek); tzv. poezie prostých věcí, chlapecký pohled na svět, harmonie, zlidštění a zdůvěrnění, pocit radosti ze života (vliv domova)
- časté náboženské obrazy, motivy srdce, očí
- metafory, personifikace; prostý verš – např. b. Poštovní schránka, Kamna (vzpomínka na matku), Věci (láskyplný pohled na svět; ”...miluji věci a také miluji celý svět”), Jitřní píseň (vitalismus, optimismus)
- báseň Pokora
- obraz kvítku na louce, o který si nebe opřelo svou dlaň, aby nespadlo; i nejmenší věci mají svůj význam

„Stanu se menším a ještě menším
až budu nejmenším na celém světě.

Po ránu, na louce, v létě
po kvítku vztáhnu se nejmenším.

Zašeptám, až se obejmu s ním:
„Chlapečku bosý,
nebe dlaň v tebe opřelo si
kapičkou rosy,
aby nespadlo.“

- ve sbírce jsou i básně, které patří k proletářské poezii (sociální motivy)
- po Wolkerově smrti byla zařazena původně samostatná báseň Svatý Kopeček
= 1. pásmo (polytematická báseň) v české literatuře, střídají se subjektivní pocity se skutečností, prolíná se minulost, přítomnost i budoucnost
- Svatý kopeček – místo nedaleko Olomouce, kde v dětství autor trávil prázdniny u své babičky
- odlišnost: autor opouští idylické pojetí světa (vliv politických událostí 20. let)

2. PROLETÁŘSKÁ POEZIE
- nový proud, u nás se objevuje ve 20. letech
- ovlivněna SSSR a změnami, které proběhly po roce 1918
- program se zformuloval v literární skupině Devětsil
= avantgardní sdružení spisovatelů, hudebníků, divadelníků
- založen v říjnu 1920, první programové prohlášení je z prosince 1920
- roku 1922 vyšel programový revoluční sborník Devětsil
- u počátku Devětsilu stál např. teoretik Karel Teige a básník Jaroslav Seifert nebo spisovatel Vladislav Vančura, brzy přicházejí další básníci – Vítězslav Nezval, Konstantin Biebl a jiní, dočasně je s Devětsilem spojen i Jiří Wolker; významná byla i účast výtvarníků, malířů a architektů (Honzík, Toyen, Štyrský, Šíma aj.) a divadelníků (Honzl, E. F. Burian, Voskovec, Werich, Ježek)

• Jiří Wolker: stať Proletářské umění
▫ proletářskou poezii chápal jako poezii třídní, tendenční a optimistickou
▫ vyzýval k revoluci Þ revolučnost
▫ poezie o dělnících, pro dělníky Þ jednoduchost, srozumitelnost, jasnost, umělecká hodnota nulová
▫ kolektivismus – myšlenky celého kolektivu

- proletářská poezie:
▫ Jiří Wolker: sb. Těžká hodina + určité verše ze sb. Host do domu
▫ Josef Hora: Pracující den, Srdce a vřava světa, Bouřlivé jaro (obraz společenských rozporů, představa revoluční změny = akt spravedlnosti)
▫ Jaroslav Seifert: Město v slzách (představa světa bez bídy a nenávisti, touha léčit, potěšit; soucit s chudými, vidiny lidského štěstí), Samá láska

• Jiří Wolker: sbírka Těžká hodina (1922)
= proletářská poezie
- úvodní stejnojmenná báseň – svědectví o změně: srdce chlapecké (pohřbíváno) se mění v srdce muže (ruce a mozoly, statečnost)
- sociální balady – epická šíře, sociální tematika, dramatičnost – např. Balada o snu, Balada o očích topičových, Balada o nenarozeném dítěti aj.

- Wolkerovy básně z pozůstalosti:
- odraz básníkovy nemoci: báseň Umírající (až zemře na světě se nic nezmění; nebojí se smrti, ale umírání a samoty; kladný vztah k životu)

- náhrobní nápis Epitaf
„Zde leží Jiří Wolker, básník, jenž miloval svět
a pro spravedlnost jeho šel se bít.
Dřív než moh srdce k boji vytasit,
zemřel, mlád dvacet čtyři tel.“

- znaky Wolkerovy poezie: dějovost, baladičnost, užívá metafory

3. POETISMUS
= básnický směr 20. let 20. století, 1 z avantgardních směrů, který vzniká v Čechách
- tvůrci poetismu: Vítězslav Nezval (básník), Bedřich Václavek (literární kritik), Karel Teige (literární teoretik), Jaroslav Seifert, Konstantin Biebl, Vladislav Vančura, V+W
- vzniká v literární skupině Devětsil, rozvíjí se po roce 1924, kdy mizí proletářská poezie
- cíle poetistů:
▫ obohatit vnitřní citový život člověka
▫ oslavovat krásy života Þ optimismus, hravost
▫ odmítá angažovanost
▫ odstranit hranice umění a prostoupit denní skutečnost
▫ odmítají pojetí básníka jako výjimečného jedince
▫ typické motivy z oblasti lidových zábav (cirkus, pouť, variete)
▫ převažuje přírodní lyrika Þ přírodní motivy + motivy dálek, exotické motivy
▫ po formální stránce - čistá lyrika a lyrické pásmo; některé druhové formy čerpal i z folkloru; prolínání jednotlivých druhů umění (slovo + obraz)
- poetismus se dělí na 2 období:
▫ období hravého poetismu - do roku 1926 (V. Nezval - sb. Abeceda)
▫ období od roku 1926 do 30. let - motivy pomíjivosti, tragiky, smrti, převažují delší básnické skladby - pásma
- básně vznikají metodou asociace, inspirací byl konkrétní smyslový podnět, který vyvolal řetězce představ

• Vítězslav Nezval(1900–1958)
- představitel poetismu a surrealismu, po válce oficiálního proudu poezie
- básník, prozaik, dramatik
- různorodost způsobů básnického umění, spontánní lehkost tvoření, inspirace: zážitky z dětství, obraz vesnice i zaujetí velkoměstem, civilizací; tvůrčí zdroje: životní pocit radosti, obrazotvornost

- sbírka Pantomima (1924)
- různé typy básní, např. kaligrafy, pantomimické scénky, citáty z Bodlaira a Apollinaira
- přijata jako reprezentativní dílo poetismu i Devětsilu (ilustrace – J. Štýrský, typologicky upravil - K. Teige)
• cyklus Abeceda
- čtyřverší nebo dvojverší, asociace představ z tvaru písmen
- básně jsou vrcholným sledem básnických obrazů, často bez ohledu na logiku a časovou posloupnost
- obraznost, hravost, radost ze života, optimismus, lyrismus
• básnický manifest Papoušek na motocyklu
- autoři odmítají logiku, podle které se mají tvořit básně
- inspirace cirkusem – motiv tanečnice, polykače ohně …
• klíčová báseň poetismu – skladba Podivuhodný kouzelník
- ve sborníku Devětsil
- polytematická báseň, členěna do 7 zpěvů, impulsem k napsání – Nezvalovo nadšení pro Apollinairovu metodu tvorby
- proud osobních zážitků, vzpomínek, snů, nálad, myšlenek, od dětských let až po současnost
- lyrický autoportrét, básník vyslovuje svůj životní pocit
- kouzelník učí člověka chápat krásu světa, učí lidi žít v souladu s přirozeností, poezie má obohacovat život člověka (poezie je kouzelník)

- závěr poetistického období (motivy tragiky) – sbírka Básně noci
- její součástí je skladba Edison (1928)
- vážnější, hlubší pohled na skutečnost (vliv společenských událostí)
- oslava tvůrčí činnosti člověka, pojetí práce jako dobrodružství, hrdinství
- polytematická báseň složená z 5 zpěvů, míšení lyrika a epiky
- inspirace – osobnost vynálezce žárovky Edisona (obrázek v novinách); autorovo básnické vidění moderního světa a člověka; útržky ze života Edisona
- dvojí pocitová atmosféra: radost – smutek, život – smrt; vývoj směrem k převládajícímu pocitu radosti
- dále do této sbírky patři i skladba Akrobat
- příběh akrobata – symbolizuje poezii, básníka, měl obdivovat svými kousky, přinášet radost, ale nakonec padá z lana

• Konstantin Biebl (1898–1951)
- vrchol poetismu – skladba Nový Ikaros
- 4 zpěvy, volný verš, polytematická báseň
- volný proud podvědomých představ Þ mnohotvárnost současného světa; obrazy z dětství, zážitky z tropů, milostné vzpomínky, válečné hrůzy, smutek a tíha života; básník = mytický mořeplavec Ikaros, vznáší se v prostoru a času
- dílo předznamenává surrealismus )volný tok básnických představ, útržky dějů se prolínají s novými vidinami, podnět je abstraktní, metoda asociace)
- hravá obraznost i vliv války a sociálních problémů; zkušenosti z cest, vztah k domovu např. sbírka S lodí, jež dováží čaj a kávu
- přírodní a milostná lyrika, apolitická, neangažovaná
- rým, obraznost, hravost

• Jaroslav Seifert (1901–1986)
- Nobelova cena (1984); básník, prozaik, novinář, překladatel
- sbírka Na vlnách T.S.F. (1925)
- působí i na zrak čtenáře, doplňuje se obraz a slovo, (později název Svatební cesta)
- báseň Počítadlo
- sbírky Slavík zpívá špatně (1926), Poštovní holub (1929; báseň Píseň – jednoduchá, krátká, motivy smutku, dálek lákajících člověka)
- neproblematické vidění světa, krása života, poetizace všedních věcí, ale i neklid, hledání jistot, smutek; hravá lyrická obraznost, překvapivé metafory