Příběh, který Hemingway opravdu prožil, se odehrává za druhé světové války v Itálii, kde musel tehdy devatenáctiletý Ernest nastoupit jako číšník pro americké velitele. Před válkou byl reportérem pro známý americký deník, a tak bez povolení ze zvědavosti vlezl do jednoho ze zákopů.


V tu chvíli ale začaly tuto oblast bombardovat německá vojska a on skončil s poraněnými nohami v nemocnici, odkud byl posléze převezen do ošetřovny v bývalém klášteru v severní Itálii. V tu dobu tam také jako dobrovolník pracovala šestadvacetiletá Agnes, Američanka s italskými a německými předky. Mladý Ernest se do ní hned na první pohled zamiloval, ale ona jeho lásku neopětovala především proto, že byl okolím považován za dítě. Agnes se také dvořil velmi vzdělaný místní lékař, který ji zval na romantické výlety do hor, a z něhož se postupem času vyklubal vysoce postavený bohatý šlechtic. Když se ale v téže nemocnici zavraždil Ernestův přítel, začala Agnes s Ernestem soucítit a postupně propadla jeho lásce. Po jejím přeložení přímo do polní nemocnice jako doprovod zamilovaného lékaře, ji ovšem přišel již zdravý Ernest oznámit, že je propuštěn, a že se vrací do USA. Milenci spolu strávili noc, ale i přesto Agnes propadla kouzlu velkých paláců a vyšší společnosti doktora, který ji nadále činil zajímavé nabídky, včetně sňatku a práce v jeho nové nemocnici. Tentokrát Agnes Ernestovi odepsala na jeho milostné dopisy z Ameriky, aby vztah ukončila. A protože vztah prý stejně nemá cenu, bere si lékaře za muže. Ernest v záchvatu zlosti rozmlátil celý pokoj. Po šesti měsících se ale Agnes, která na Ernesta nemohla zapomenout, objevila na břehu jezera u chaty, kde se Ernest celou dobu pokoušel psát. On byl ale příliš ješitný na to, aby ji obejmul a odpustil a raději ji nechal navždy odejít. Agnes von Kurowsky pracovala u Červeného kříže do konce druhé světové války, do svých 36 let zůstala svobodná a dožila se 92 let. Ernest Hemingway se oženil čtyřikrát, v roce 1954 získal Nobelovu cenu za literaturu a v roce 1961 spáchal sebevraždu.