Kniha vyjadřuje obraz o tehdejším člověku a společnosti doby 17. století.
Je to společensky alegorické a satiricky kritické dílo. Základní myšlenkou
Komenského spisů je, že ?neochvějná víra v Boží spravedlnost a přesvědčení,
že Bůh správně řídí lidské osudy a záměrně o nich rozhoduje.
Reklama
? Tato
myšlenka se samozřejmě objevuje i v Labyrintu světa.
Hlavní hrdina je Poutník, který je mladý, nezkušený a teprve se
seznamuje se světem. Hledá si řemeslo - jakoby v této osobě Komenský
zosobnil sebe sama. Na své cestě za prací potká dva alegorické průvodce,Všezvěda
Všudybyla, který zosobňuje lidskou zvídavost, a který poutníka přesvědčuje,
aby byl spokojený se vším, a Mámení. Mámení představuje zvyk, kdy člověk
přijímá cizí názory bez rozmyslu. Ti mu nasadí brýle mámení, se kterými
člověk vidí svět jen růžově. Poutník se však nenechá zmást a vidí vše
takové, jaké to doopravdy je. Na své cestě se setká Labyrint s lidmi nedobrými
a zlými, na každém řemesle a vůbec všude nalézá něco špatného. Se svými
průvodci dorazí do města, které Komenský přirovnává k labyrintu. Lidé,
se kterými se Poutník setkává, jsou vesměs špatní. Vidí u nich lakotu,
pokrytectví, přetvářku, touhu po moci, pýchu, krutost, poníženost, závist
a spousty dalších špatných vlastností. Lidi ovládá touha po snadném
zisku, společenském postavení a bezstarostném životě. Poutník postupně
došel k závěru, že se na světě nic nedá rozdělit na dobro a zlo, a že
svět je jeden veliký chaos.