Autor:Honoré de Balzac

Název:Bratranec Pons
Překladatel: Věra Smetanová
Nakladatelství: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, Praha 1964

Honoré de Balzac (1799 - 1850)
Představuje nejpronikavější postavu francouzské literatury minulého století.


Řada jeho románů, nejprůkaznější ilustrace na stránkách dějin, je zařazena do obsáhlého cyklu "lidská komedie", které na podkladě vlastní autorovy koncepce má vykreslit soudobou společnost v jejich komplexních vztazích. Začínal umělecky bezcennými tajuplnými dobrodružnými romány a vydavatelskými podniky a spekulacemi. Romány později zavrhl a spekulace mu vynesly pouze dluhy na celý život. Splácel je svým dílem a zemřel "na 30 tisíc šálků kávy", uštván úmornou noční prací. Balzac dovedl mistrně vytvářet postavy ovládané nějakou vášní; k nejlepším patří lichvář Gobsek ve stejnojmeném románě a lakomec Grandet v románě Evženie Grandetová. Kromě lidské komedie a několika dramat napsal Balzac ještě renesančně rozpustilé žertovné povídky.

Bratranec Pons byl starý opuštěný mládenec, hudební skladatel a dirigent a vášnivým sběratelem uměleckých památek. Byla to jeho jediná radost a vynahrazovala mu vše ostatní, které ani nepoznal. Měl pouze jediného oddaného přítele, němce Schmuckého. Spolu se procházeli městem, obývali jednu místnost a Schmucke dělal vše, co viděl ponsovi na očích. Jedna věc Smuckého zlobila. Pons jěště i po své zašlé slávě byl zvyklý obědvávat velmi vybíravě. Když měl peníze a přátele, navštěvoval nejednu luxusní restauraci. Postupem času, kdy plamínek jeho slávyuhasínal, tím pádem neměl žádné peníze a přátele, mu zbývala pouzejedna rodina, ke které mohlchodit na obědy a uspokojovat své choutky. K ministerskému předsedovi pánovi de Marville. Ale ani tam už nebyl příliš vítaný. Paní de Marville a její dcera Cecíllie si vždynašly nějakou záminku, aby bratrance ponse vystrnadili z domuco možná nejdřív a bez obědu. Už i ti služební ho pomlouvali, jak mohli. Ponse, který právě vyslechl jeden z rozhovorů služebnictva, se to velice dotklo. Rodina jím opovrhovala a nakonec ho úplně vyhostila ze svého středu. Ochuravěl a mino Schmuckého se o něho stará do nedávna poctivá a hodná ženská paní Cibotová. Tu, když zjistila jakou má ponsova sbírka hodnotu, chytla přímo nemožná chamtivost. Spolu se svýma dvěma komplicemi, advokátem Fraisierem a Rémonencqoveem, se dohodla, že po Ponsově smrti, za pomocí dalších šibeničníků, získají celou sbírku pro sebe. Pons zničený nespravedlivým světem a chorobnou chamtivostí zemřel. Drama končí nejzběsilejší honbou za penězi na základě komplikovaných právnických transakcí, kdy se rafinovanými zásahy ruší závěť, podle níž mělo dědictví připadnout Ponsovu věrnému příteli a stěhuje se do rukou těch, kdo nejsou ani hodni na umělecké dílo pohlédnout.

Ukázka: V návštěvě sleěny Héloisy Brisetuotové, která přišla o půl jedenácté večer, neviděla cibotovánic podezřelého. Měla však takový strach, aby tanečnice nemluvila o tisícovce od Gaudissorta, že ji sama doprovodila až nahoru a zahrnula ji poklonami a lichotkami jako nějakou královnu.

Hodnocení díla: Je to krásná kniha, i když poněkud smutná. Drama hrdinů se totiž v Balzacových románech vždycky skládá z finančního vzestupuna jedné stranéě a pádu na straně druhé. Nejvíce mě zaujalo to, že autor obnažuje bez jakýchkolivpředsudků, bez jakýchkoliv přimyšlení zde popisuje dobu, ve které žil.